Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Texty „Svatební písně“, které zde předkládáme, dávají nahlédnout do nitra slepého řeholního bratra Jana od sv. Samsona. Nejde o naukové výpovědi o Bohu, ale o obrazy, které vystupují z jeho nitra a vypovídají o jeho hlubokém spojení s Bohem skrze živou víru a osobní důvěrnou lásku. Paradoxně právě tento ‚slepec‘ nám otvírá oči pro Boha, který je Tajemstvím vpravdě nevýslovným, a zve nás k touze růst ve vztahu k Němu ne podle míry, kterou si určujeme sami, ale kterou nám určil Bůh. Jan mluví v ženském rodě, neboť hovoří jménem duše, nevěsty Kristovy.
Musím zpívat o nesmírné lásce ženicha v jeho nevěstě a o lásce nevěsty, jež je ve svém ženichovi učiněna láskou. Nejsi snad, můj nejmilejší živote, můj ženichu, do mne vášnivě zamilován? Zcela jistě tomu tak je, a já o tom nepochybuji! Neboť kdyby tomu tak nebylo, nikdy by ses nestal tělem z mého těla a kostí z mých kostí; ne, nikdy bys nezúžil svou nekonečnost, která vše naplňuje, na míru mého lidského bytí – se vším, co k tomu patří, a to znamená velmi mnoho – aby ses se mnou zasnoubil. Pověz mi, můj živote a můj ženichu: není toto nevýslovné tajemství spíše k tomu, aby je obdivovali serafové, než abych o něm mluvila já, tvá nevěsta, která o tomto (tajemství) umí sotva koktat? (128–129)
Nepřestanu se do tebe vrhat silou a mocí své nekonečné lásky, z hlubiny do hlubiny a z propasti do propasti, dokud se samým konáním a upouštěním od konání v lásce zcela nevrátím do tebe a do tvé lásky a nebudu pohlcena, neboť když k tobě přilnu prostě, výlučně a v nahotě, prostým pohledem, jejž budu mít od tebe (o tobě) v tobě, zcela se v tobě ztratím. Lze se tedy divit, když se vší mocí vrhám do lásky, abych tě milovala prostě a v nahotě – v sobě i mimo sebe samu, abych tě stále stejně vlastnila, s nekonečnou nenasytností své milující touhy? Nasytím se jen tehdy, budu-li tě naprosto a čistě vlastnit a prostoupíš-li mne tak dokonale, že se v bohaté hojnosti přeliješ na druhé, aby se i oni nasytili a naplnili přemírou tvé překypující plnosti. Zpívejte směle, nevěsty ženicha, jako je můj...
Avšak, můj sladký živote, ještě jsem ti nepověděla, čím ti splatím onu sladkou a láskyplnou válku, kterou proti mně se stálou láskou vedeš. Učiním ti tedy toto: těší-li tě neustále ke mně přicházet s velice hlubokou láskou, budu i já bez ustání přicházet k tobě a odevzdávat ti všechno v nekonečné síle své lásky, jež odpovídá lásce tvé, a pak budeme na sebe ustavičně vzájemně narážet velice častými, ba nekonečně častými setkáními, duch proti duchu, až jeden z nás podlehne. (133–134)
Související články
Svatební píseň (2)
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona