KARMEL

P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Stojíme na prahu Adventu, snad nejkrásnějšího liturgického období, které je tak trochu popelkou z hlediska liturgického slavení. Mnozí z nás mají Advent spojený se zvláštním pocitem, s těšením. Nejen na Ježíška, ale taky na vše hezké, co bylo v našich domovech spojené s prožíváním vánoc.

Uvědomuji si ale, jak je to velmi subjektivní, protože za ty desítky let své kněžské služby jsem se mnohokrát setkal s tím, že lidé mají s Vánocemi spojeny velmi různé pocity a velmi různá očekávání, a někteří dokonce právě kvůli tomu, co prožívali doma, nemají Vánoce rádi. Mezi námi všemi je také veliký rozdíl v tom, co vše chceme v době přípravy na Vánoce stihnout a jakou máme vlastní představu o tom, co Advent a Vánoce dělá a bez čeho by to „nebylo ono“. Adventní doba naštěstí není pouze časem předvánočního úklidu a nákupu vánočních dárků, pečení cukroví a finišování v práci, i když i to nějak do tohoto období patří. Advent má svůj silný duchovní obsah a my můžeme navzdory všem starostem, které na nás v tomto období doléhají, tento čas prožít velmi plodně. Ale jak?

Latinské slovo „adventus“ v překladu znamená příchod. A není to příchod jen tak někoho, je to příchod samého Božího Syna Ježíše Krista, který se rozhodl přijít mezi nás, stát se jedním z nás, aby s námi byl, proměnil náš život a aby nás zachránil. Slavením Adventu se v církvi zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Současně je to období, ve kterém spolu s Pannou Marií vstupujeme do atmosféry jejího očekávání narození Ježíše, a uvědomujeme si, že Pán opět přijde při svém druhém příchodu na konci časů. Advent není dobou kající, ale dobou radostného očekávání a přípravy na setkání s Tím, který přijde. Není to čekání na něco, ale na Někoho, kdo má moc změnit náš život, proměnit ho. Středem tohoto období je tedy Ježíš, který přichází.
Karl Rahner to ve svých meditacích o Kristu provokativně vyjádřil takto: „Tys vlastně nepřišel, ty stále ještě přicházíš“. Pán sice přišel, ale nepřestal přicházet a přichází ke každému z nás stále. Přichází v modlitbě, při mši svaté, ve Slově Božím, ale i skrze druhé lidi kolem nás a skrze běžné události. Chce přijít do každé rodiny, do všech vztahů, do srdce každého z nás. Chce proměnit svojí přítomností všechno. Potřebujeme ho, aby nás potěšil, aby přinesl slovo osvobození a útěchy, aby nás obdaroval svou přítomností, svou láskou a pokojem. Advent je tedy obdobím, kdy se máme naučit čekat a vyhlížet, připravovat se na setkání a mít srdce citlivé a otevřené pro Něj.

Přání a realita

Všichni bychom si přáli, abychom o svátcích nebyli přetažení, uštvaní, abychom zavčas připravili dárky pro druhé, měli na sebe čas a prožili něco pěkného s těmi, které máme rádi. Máme však zkušenost, že je to často jinak, než bychom chtěli. Někdy proto, že v atmosféře očekávání a vypětí se vše pokazí nějakým nedorozuměním nebo dokonce konfliktem. Jindy je místo pokojné adventní a vánoční pohody u nás dusno jen proto, že máme každý jiná očekávání, jinou představu, nebo si nedovedeme zorganizovat čas a rozplánovat síly.

Pokud prožíváme Advent a Vánoce v rodině nebo v nějakém společenství, je třeba nejprve vyslovit svou představu a současně mít ochotu ji opustit a dát prostor svobody také pro druhé a jejich očekávání, najít společné řešení. V některých rodinách se celý Advent uklízí, a přitom to už dávno všem vadí, jen si o tom mezi sebou neřeknou a nepřehodnotí to. Jinde se musí napéct desítky druhů cukroví, protože jinak by to přece nebyly Vánoce, a přitom už na Štěpána je nikdo jíst nechce. K tomu vánoční besídky ve školách dětí, koncerty, případně večírky v práci... Shánění dárků představuje pro mnohé také téměř neřešitelný problém. Podle sdělovacích prostředků dá prý hodně lidí letos raději přednost tomu, že si darují k Vánocům peníze. Představil jsem si, jak v rodině každý každému dá pod stromeček v obálce určitý obnos – a tak vlastně každý zas bude mít tolik, kolik investoval. Pak jsem zvědav, jak se budou ujišťovat o tom, jakou jim to udělalo radost a jak se mají rádi...

Co dělat prakticky

Stálo by tedy za to se zamyslet společně nad tím, co je pro nás nejdůležitější a čemu dáme přednost, chceme-li toto období prožít také trochu duchovně, a co pro to uděláme. Když se rozhodneme alespoň některé dny zajít na rorátní mši, na které můžeme Pánu svěřovat nejen sebe, ale všechny své drahé, uvidíme, jak nás to vnitřně posune a otevře pro vnímání podstatného. Společně prožitá chvíle modlitby u rozsvíceného adventního věnce je příležitostí zastavit se a objevit kouzlo společné modlitby. Už jeho vyhotovení se může stát společným dílem.

V jedné farnosti se velmi osvědčilo tzv. „Putování Svaté rodiny“. Jde o starý zvyk, kdy se nabídnou jednotlivé rodiny ve farnosti, které jsou během adventu ochotny na jeden den „ubytovat Svatou rodinu“. Ikona Svaté rodiny tak putuje od rodiny k rodině, přičemž při předání ikony se vždy obě rodiny u ikony společně pomodlí. Putování začíná na 1. neděli adventní a končí večer před Štědrým dnem. Pokud je společenství malé, může toto uskutečnit až v předvánočním týdnu od 17. 12.

Co se týká dárků, dobře víme, že největší dary máme v sobě navzájem. Jde vlastně jen o to najít způsob, jak to vyjádřit, aby byl dárek projevem skutečné pozornosti a lásky. Že nezáleží na velikosti a nákladnosti, to víme, ale když se přímo vysloví, kolik budeme letos do dárků investovat, dá to větší prostor svobodě. Učit děti kupovat dárky dospělým moc nemusíme, to se jednou snad naučí vedle nás. Když se nám ale děti podaří povzbudit, aby něco samy vytvořily, namalovaly, vyjádří tím svůj vztah lépe než nějakým kupovaným darem.
Je dobré se také domluvit na přípravě vlastních svátků, aby veškerá příprava neležela jen na někom z rodiny. Pro většinu maminek je předvánoční období jeden velký kolotoč. Ony většinou vymýšlejí a nakupují dárky nejen pro děti, ale i pro širší rodinu, pečou cukroví a uklízejí a nakonec i chystají štědrovečerní večeři. Většina ostatních členů domácnosti tyto věci neřeší a automaticky vše nechává na nich. Někdy se stačí jen zeptat, s čím můžeme pomoci. Pečení, úklid i chystání může být společnou přípravou a posloužit k prožití krásných chvil, na které přes rok nemáme v dnešní uspěchané době čas. Dětský adventní kalendář může u dospělých dostat jinou podobu. Například jedni snoubenci si na každý den připravili jeden pro druhého citát z Bible pro společné rozjímání.

Adventní čas může být pěkným a požehnaným obdobím pro všechny. Nenechme ztvrdnout své srdce, aby Pán skrze nás mohl dělat radost druhým a aby mohl vejít právě do naší rodiny a vše proměnit. Víc než jindy třeba letos prožijeme, že On tajemně přichází do naší rodiny a je s námi. Přejme si, aby naše rodiny byly místem, kde by se obrazně Pán Ježíš mohl narodit a každý v Jeho přítomnosti pocítil, že je milovaným dítětem Božím.

Převzato z: www.vojtechkodet.cz