Doporučujeme
(karmelitán • svatý • nezávazná památka 17. května)
Texty propria
Podle nejstarších, historicky spolehlivých údajů byl Šimon Stock anglické národnosti, v letech 1256–1265 byl generálním představeným karmelitánského řádu (1), vyznačoval se svatostí života a zemřel pravděpodobně 16. května 1265 v Bordeaux ve Francii. Po jeho smrti jsou zmiňována zázračná vyslyšení těch, kteří s prosbou o přímluvu navštívili jeho hrob, a v průběhu 14. století vyrostl v Bordeaux místní kult k tomuto světci.
Kolem roku 1400 se objevila vlastní nezávislá legenda o jistém „svatém Šimonovi“, který měl vidění Naší Paní, v němž se mu Panna Maria ukázala se škapulířem v ruce a přislíbila: „Toto je výsada pro tebe a tvé bratry: kdokoli v tomto oděvu zemře, bude spasen“ (2). Během několika let se oba prameny sloučily a Šimonu Stockovi, generálnímu převorovi, bylo toto vidění připsáno. Takto zkombinované údaje byly rychle doplněny a precizovány tradovanými biografickými podrobnostmi o Šimonově životě, jako například o jeho narození v Kentu, o několikaletém poustevnickém životě v kmeni stromu a o jeho autorství hymnu Flos Carmeli.
Liturgická úcta ke svatému Šimonu Stockovi je poprvé doložena v Bordeaux roku 1435, v Irsku a v Anglii roku 1458. Pro celý Řád byl zaveden svátek výnosem generální kapituly roku 1564, avšak o dvacet let později (v souvislosti s potridentskou reformou kalendáře) byl opět vyškrtnut. V 15. století se objevují ve stínu karmelitánských kostelů mariánská bratrstva, která si berou za rozlišující znak právě škapulíř. Počet bratrstev rychle narůstal, velký počet laiků byl „oblečen“ do škapulíře, umělci často vyobrazovali škapulířové vidění (3). V 17. století se svátek svatého Šimona do kalendáře opět vrátil, s výjimkou let 1972–78 (reforma kalendáře po II. vatikánském koncilu) se v Řádu slaví dodnes.
Ačkoli historicita škapulířového vidění je spíše odmítána (4), škapulíř jako takový zůstává pro všechny karmelitány znamením Mariiny mateřské ochrany a výrazem osobního závazku následovat Ježíše »ve stopách« jeho Matky, která je pro všechny učedníky a učednice nejdokonalejším příkladem učednictví (5).
Památka sv. Šimona Stocka se v Řádu slaví 16. května, v Čechách a na Moravě je přesunuta na 17. května.
(1) Podle katalogů generálních představených karmelitánského řádu z konce 14. a počátku 15. století byl Šimon nejspíš 5. nebo 6. generálem v historii Řádu. Je též jediným svatořečeným generálem. Jako blahoslavení jsou uctíváni generálové Jan Soreth (1451–71) a Baptista Spagnoli (1513–16).
(2) Ve středověku kolovaly zprávy o obdobných viděních a příslibech v prostředí mnoha dalších řádů. S jistotou to víme o cisterciácích, premonstrátech, augustiniánech, dominikánech a servitech. Ve všech případech se tvrdilo, že věrné nošení řeholního šatu je spojeno s příslibem věčné spásy. Legendy o těchto viděních vycházely vstříc touze tehdejšího člověka po spáse – touze dost možná palčivější, než je dnes běžné.
(3) O strmém nárůstu škapulířové zbožnosti svědčí řada pramenů (byť jejich údaje nemusí být historicky přesné). Roku 1595 přirovnává Joseph Falcone Španělsko a Portugalsko k nesmírnému karmelitánskému konventu. Kronika z roku 1611 svědčí o tom, že jenom převor od sv. Martina v Římě oblékl do škapulíře více než 3000 osob. Roku 1675 tvrdí Francesco Mondini, že v Benátkách je nejméně 70 000 členů škapulířového bratrstva.
(4) Důkazy, které měly v průběhu dějin dosvědčit autenticitu Šimonova vidění, nejsou uspokojující. Stejně tak však nelze prokázat, že vidění bylo falešné.
(5) Mathias de St. Jean († 1681) říká ve svém škapulířovém kázání: „Sjednocovací funkce škapulíře je vyjádřena už jeho smyčkami na ramenou. A zdá se, že sama nejsvětější Panna říká členům škapulířového bratrstva: Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování (Oz 1,4). Vede je ke spáse a vyprošuje jim pomoc milosti. Rovněž členové bratrstva jí mají prokazovat poslušnost, protože láska žádá vzájemnost.“
(Podle St. Simon Stock... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Ef 6,10–13.18
Žalm: 1,1–2.3.4+6 Odp.: Blaze tomu, kdo o Hospodinově zákoně přemítá dnem i nocí.
Evangelium: Jan 15,9–17