KARMEL

Každý opravdový učedník Krista musí vést duchovní boj

Karmelitáni všech dob chápali, že jejich snaha oddat se Kristově službě znamená přijmout Kristovo poslání a pokračovat v něm, v poslání toho, jenž ve svém díle vykoupení musel vést nepřetržitou a náročnou bitvu proti mocnostem zla.

Karmelitánská řehole, která se vrací zpět ke spiritualitě otců pouště, zdaleka neopomíjí duchovní boj, který musí vést i každý opravdový Kristův učedník. Potřebnou duchovní zbroj řehole detailně popisuje především pomocí obrazu použitého svatým Pavlem (1): „Poněvadž život člověka na zemi je zkouška a všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, trpí pronásledování a navíc váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil, usilujte se vší pečlivostí obléci zbroj Boží, abyste mohli obstát proti nástrahám nepřítele“ (kap. 14).

Karmelitáni si uvědomili, že následování Krista nespočívá (jen) v tom, že my ho napodobujeme, ale že spíše on milostí hodlá osobně vstoupit do našeho života, a to do té míry, abychom skutečně byli jeho živými údy. Nebeský Otec očekává, že v nás uvidí obraz svého Syna: to je to jediné, co nás činí v Otcových očích milými. Má-li být toto prožívání Kristova života jeho učedníky autentické, nevyhnutelně zahrne i kříž. Stojí za to poznamenat, že jak pro sv. Terezii od Ježíše, tak pro sv. Terezii z Lisieux byl klíčovým obratem v jejich duchovním životě okamžik, kdy se setkaly s podobou Ježíše ukřižovaného, krvácejícího a nevýslovně trpícího. Obě ohromila skutečnost, že prolití jeho krve nepřineslo ovoce, které mělo. Obě po zbytek svého života přijímaly utrpení, které bylo jeho nedílnou součástí, aby tak výkupná Ježíšova krev přinesla vykoupení všem, za které byla prolita. Jinými slovy, obě tyto vynikající karmelitky chápaly, že Ježíš pro to, aby nás osvobodil ze spárů zla a přivedl nás k životu milosti, musel velice trpět. A chápaly také, že jako karmelitky jsou pozvány mít podíl na Kristově vykupitelském díle ve prospěch svých současníků, a tak musí být – podobně jako jejich božský Snoubenec – připraveny na boj.

Sv. Terezie z Lisieux, světice, která viděla všechno jako milost a jejíž úsměv by rád skrýt její utrpení – fyzické, morální i duchovní – dokonce před Bohem, kdyby to bylo možné, poznala, že utrpení není jen něčím, co se musí nějak vydržet, ale je dokonce čímsi žádoucím, a to nikoliv v masochistickém smyslu, ale spíše jako prodloužení a aktualizace výkupného Kristova díla. Na konci svého života, když byla po osmnáct měsíců ponořena do zdánlivě nekonečné noci víry, když se ptala, zda po smrti vůbec něco existuje a divila se, že více lidí, kteří trpí jako ona, nespáchá sebevraždu, Terezie heroicky ztotožnila svatost s utrpením. Věřila, že nevěsta musí být se svým snoubencem; Kristus si zvolil cestu kříže, ona ho tedy musí následovat.

(1) Ef 6,10–17.

Převzato z knihy (red. upr.): Karmel v české církvi
Autor: Redemptus Valábek, OCarm.
Vydalo: KNA

Související články

Karmelitánská spiritualita patří do církve (1)
Kontemplace: vidět svět Božíma očima
Kontemplace: srdce karmelitánského charismatu