KARMEL

Miriam – Malá Arabka

36. Dávat přednost řádné cestě. – Nepotřebujeme slyšet slovo od anděla; máme přikázání a uložená pravidla. Všechno je dáno písemně, cestu před sebou máme vytyčenou. Ale je třeba kráčet vpřed a kráčet přímou stezkou. Sejdete-li někam stranou nebo zůstanete-li stát na místě, k čemu vám bude světlo? Ale budete-li kráčet přímou stezkou¹, vytyčenou před vámi, budete mít světlo; najdete na ní mnoho balvanů a překážek, ale Ježíš vás bude střežit. Nepozastavujte se u zvláštností. Když za vámi přijdou, že tu nebo onde se zjevila Panna Maria nebo že tady či tam je nějaká mimořádná duše, nechoďte tam. Když se bude říkat, že někde je takové a takové zjevení, nezabývejte se tím, nestarejte se o to. Pán vám říká: buď věrná víře, církvi, evangeliu. Jestli poběžíte, abyste uviděly a rozebíraly, kde je co mimořádného, vaše víra ochabne. Říkám vám, co mám od Pána. Řekl mi, že budete-li věrné církvi a evangeliu, bude On vždy s vámi a nikdy vás neopustí. Musím vám říci, že dnes si ďábel používá duše, které jsou dobré a kterých si druzí váží pro jejich úsilí o dokonalost a svatost. Ale duše opravdu přímá nezůstane oklamána dlouho. A ty, které nejsou prostě přímé, se budou nořit do klamu stále hlouběji. Satan bude říkat mnoho krásných věcí, vyslovovat proroctví, která se nenaplní, a tak bude oslabovat víru. A právě o to mu jde. Ale všechno (jednou) skončí a bude to odhaleno...

37. Návod na trpělivost ve zkouškách. – Svatá Terezie mi dala čtyři rady, jak dosáhnout trpělivosti:

1. Když trpíte, myslete na svou slabost a ubohost, myslete na to, že taková nula jako vy si nezaslouží nic jiného než trpět. Hleďte na Ježíše, jak trpí, přijímejte všechno utrpení s láskou a děkujte.
2. Abyste si ve zkouškách uchovali trpělivost, rozjímejte o Ježíši na kříži. Všichni ho tupili a vysmívali se Jemu a Jeho bolestem; on všechno tiše snášel. Všechno pomíjí.
3. Ve svém soužení myslete na to, že oslavujete Boha. Na zemi Pán koná všechno pro vás; trpte všechno pro něho. Myslete na Pannu Marii, že je vaší Matkou.
4. Pomyslete, že po trestech a ponížení budete v ráji. Ach! Jak veliká bude potom vaše sláva, vaše radost!...

38. Z trnů vyzískat med. – Pastýř říká: Využívejte času, život je krátký. Dělejte to jako včelky, které získávají med po trošičkách z každého květu; získávají ho odevšad. Také vy neustále získávejte med. Získávejte ho z trnů, získávejte ho z růží. Trny jsou utrpení, smutky, nesnáze, zkoušky. Růže jsou radosti, potěšení. Na všech cestách nacházíme med, ale mnohem častěji na trní než na růžích.

39. Satan je opravdu jako vítr. – Vstupuje těmi nejmenšími trhlinkami ...

40. Láska je zraňována. – Pokaždé, když zraňuješ lásku, zraňuješ Ježíše, který je láska sama...

41. Čistota a láska. – Bůh promíjí snadněji prohřešky proti čistotě než proti lásce.

42. Vzor tichosti. – Ježíš mi dal pět návodů k tichosti:

1. Den i noc plynou bez hluku, přejdou v tichosti. Zachovávej také ty ticho, kráčej světem tiše, abys nalezl radost ráje.
2. Když voda prýští z pramene, nedělá hluk ani rámus; tiše plyne i nadále.
3. Když vyrážejí ze země byliny, květiny, růže, činí to tiše, rostou tiše, svou vůni šíří tiše; opadávají a usychají také tiše, všechno dělají v tichosti. Dělej to také tak.
4. Hrozny se nechávají sklízet v tichosti, v tichosti se nechají sypat do lisu a lisují se také tiše; pak je víno sladké. Dobré ovoce sládne v tichosti. Zachovávej tichost.
5. Napodobuj dřevo; v tichosti se nechá řezat, tiše se nechá natírat barvami podle libosti, tiše se nechá spálit. Nech se tiše pokořovat; pracuj, trp, všecko dělej v tichosti. Ticho (nás) uchová pro ráj.

43. Pýcha. – Viděla jsem, že pýcha je pramenem všech hříchů a pokora pramenem, základem všech ctností. Pýcha zničila nejkrásnějšího anděla: padl kvůli pýše... Kdyby se pokořil, kdyby se ve všem choval k Bohu, jak měl, stal by se ještě krásnějším; pýcha vytvořila ďábla. Kdyby se Adam s Evou po hříchu pokořili, Bůh by jim odpustil. Sám Jidáš, kdyby se pokořil, by získal odpuštění. Pýcha nás všechny přivádí do neštěstí; z pýchy se vůle člověka bouří proti Bohu. Pokorná duše se stává světlem; žije v pravdě; přichází až k Bohu a Bůh se snižuje až k ní. Pokora jí připravuje cestu k dosažení všech ostatních ctností. Řekla jsem Ježíši mnoho věcí, které bych nechtěla opakovat. Viděla jsem, že do všeho vkládám pýchu; prosila jsem Ježíše, aby mi uštědřil pokoru, a umínila jsem si praktikovat tuto ctnost ve všem. Ach, jak toužím být pokorná, nelpět na ničem stvořeném! Bůh je připraven odpustit hříšníkovi, který se pokoří; s mnohem větší láskou pohlíží na duši, která se k němu pokorně vrací, než na věrnou duši, která si libuje ve svých ctnostech. Ta se vystavuje nebezpečí pádu z pýchy, zatímco hříšník, když se pokoří, obdrží milosrdenství.

44. Ježíš se vždycky rodí v jeskyních. – Ptám se Nejvyššího. Kde bydlíš? Od povídá mi: každý den znovu hledám příbytek, abych se znovu narodil v jeskyni, v ubohém příbytku ... Jsem šťastný v ubohé duši, v jeslích. Vždy se ptám Ježíše, kde bydlí. – V jeskyni. Víš, jak jsem rozdrtil nepřítele? Tím, že jsem se narodil v takovém ponížení ...

45. Zůstat kuřátky. – Buďte maličké; buďte a zůstávejte maličké, aby vás matka chránila pod svými křídly, jako kvočna opatruje své maličké a odežene je, když vyrostou. Buďte malé, maličké... Buďte malé, maličké; Ježíš vás bude chránit. Pohleďte na kvočnu s kuřátky: dokud jsou maličká, krmí je ze svého zobáku, ukrývá je pod svými křídly a nic jim nechybí. Buďte maličké, Pán vás bude chránit, dá vám jíst. Když kuřata vyrostou, pak kvočna, místo aby je krmila, odhání je, klove je zobákem. Když jsou maličká a objeví se nepřítel, kvočna je shromáždí, přikrývá a čepýří se a zuří proti nepříteli. Ale jsou-li velká, nedělá si starost; ať se o sebe postarají sama, i kdyby byla rozsápána!...

46. Červík pod zemí. – Buďte malé, maličké, jako červíčci. Jste-li pod zemí a nahoře po ní se chodí, nic vám nehrozí. Ale když se objevíte nahoře, budete rozmáčknuty.

47. Skrýt se jako semínko. – Když zrno padne na zem, není správné, aby zůstalo nahoře. Jinak mu sice bude dobře, ale až přijde slunce nebo mráz, bude spáleno a seschne; i ta nejmenší zkouška, nejmenší protivenství ho zahubí. Je třeba uložit je do země, je třeba namáhat se a skrýt ho, přikrýt zemí, být maličcí, být maličcí... Pokora nás zachová.

48. Blahoslavení maličcí. – Šťastní maličcí! Všude se pro ně najde místo. Velcí však všude narážejí.

49. Svatost. – Dnes svatost – to není modlitba, nejsou to vidění nebo zjevení, umění pěkně mluvit, kající šat nebo bičování se, ale pokora. Pokora je pokoj. Pokora je královna, pokorná duše je vždy šťastná. Když zakouší boj nebo trest, pokoří se; věří, že si (toho nepříjemného) zaslouží (ještě) víc; nežádá mít se líp. Vždy je v pokoji. Pýcha působí neklid. Pokorné srdce je nádobou, kalichem obsahujícím Boha. Pán říká: Duše pokorná, skutečně pokorná, bude konat zázraky větší než dávní proroci... V ráji budou stromy,² které nejvíc hřešily, těmi nejkrásnějšími. Položily své hříchy jako dobrý hnůj ke svým kořenům... V pekle se nacházejí všechny druhy ctností kromě pokory; v ráji se nacházejí všechny druhy hříchů kromě pýchy.

50. Vzory pokory. – Obdržela jsem čtyři návody k pokoře:

1. Pýcha je jako obilné zrnko vložené do vody: nadýmá se, zvětšuje. Vystavte takové zrnko slunci nebo ohni: sesychá se, hoří. Pokora je jako obilné zrnko vložené do země; ztrácí se, skrývá, mizí, hyne, ale proto, aby se zazelenalo znovu v ráji.
2. Když se sklízejí olivy, věnuje se tomu veliká péče; seberou se všechny, které spadnou na zem, aby se z nich získal olej. Se stejnou pečlivostí hledejte (každou) příležitost praktikovat pokoru. Olej dává světlo; pokora dává světlo Boží, dává vidět Boha.
3. Uvažujte nad včelami; přelétají z květu na květ, potom vlétnou do úlu, aby tam snášely med. Napodobujte je; sbírejte kdekoli šťávu pokory. Med je sladký; pokora má chuť Boží; dává zakusit Boha.
4. Snažte se každý den osvojovat si pokoru. Když zapomeneme zalévat stromy, které jsme zasadili, tyto stromy zahynou. Když zapomenete každý den praktikovat pokoru, strom vaší duše uschne.

51. Chudoba. – Prokazujete-li dobro, dáváte-li, dáváte kvůli Ježíši. Stéblo slámy darované kvůli Ježíši získá nesmírnou cenu, ale kdybyste darovali celý svět, ale ne kvůli Ježíši, bylo by to jako nic.

52. Milovat a pracovat. – Nestačí milovat; milovat a pracovat, to je vše. Milovat je semínko, pracovat znamená, že klíčí, raší a nese ovoce.

53. Duch svévole. – Když novicka dělá zázraky, ale není poslušná, nebo když přinesla (do kláštera) milion a pak chce disponovat třeba jen jedním (svatým) obrázkem nebo k němu mimořádně lne, Matka Terezie říká: Pošlete ji pryč i s tím, co přinesla. Duše, která nedala Bohu svou vůli úplně, naprosto, nedala nic.

54. Duch řehole je duchem kříže. – Matka Terezie byla věrná v maličkostech. Duše se často mýlí, když hledají velké kající skutky. Nemá to cenu, pokud nejsme věrni řeholi. Řehole Matky Terezie je tak moudrá! Úplně celá se staví proti našemu sklonu ke hříchu.³ Řehole je naší matkou. Někdy se nám zdá, že nebudeme-li dělat víc, než je v řeholi, nebudeme spaseni; to je omyl. Hle, co říká matka:⁴ Jestli sestra plní všechny body řehole, aniž by k nim něco přidala, přijde rovnou do ráje. Jestli jiná sestra, která koná víc, než řehole přikazuje, nemá pravého ducha řehole, nepřijde přímo do ráje. Zachovávejme řeholi, celou řeholi, v pravém duchu řehole, a obdržíme od Boha všechno. Duch řehole je zcela duchem kříže.

55. Věrnost drobným vnuknutím. – Ó můj Bože, učiň mne věrnou malým světélkům, drobným vnuknutím, abych nepřišla do pekla.

56. Věrnost v maličkostech. – Dávej pozor na malé věci, před Pánem je vše velké. Pán nechce celopaly, ze kterých jsme si něco ponechali. Dej mu všechno.

57. Duchovní povzdechy. – Můj Bože, jen když přijdu až k tobě! Jsem ochotna jít vodou, ohněm, samotným peklem, jestli chceš. Ale ať tě najdu!...

Pane, potřebuji bratry a sestry. Dej mi bratry a sestry, abych se ti klaněla...

Jestli toužíš po odpočinku, je třeba pracovat. Jestli toužíš po potěšení, je třeba trpět.

Nestačí kázat, je třeba uskutečňovat to. (Napsáno její vlastní rukou.)

Můj Bože, chci stále trpět, jen když ty budeš spokojený.

Trpět až do konce světa, ó můj Bože, je-li to tvá vůle. Trpět stále, co budeš chtít. Netoužím po ničem jiném než se ti líbit, Ježíši; dej, ať vyplním tvou vůli.

Je příjemné trpět s myšlenkou na věčnou útěchu.

Šťastná, třikrát šťastná je duše, která trpí! Čas je krátký, velmi krátký. Po utrpení, které snášela okamžik zde na zemi, tato duše bude navždy se Synem u nebeského Otce...

Žízním, žízním jedině po Ježíši! Šťastné duše, které trpí ve skrytu, známé jedině Bohu!... Jak miluji duši, která trpělivě snáší utrpení, ve skrytosti, sama s Bohem!...

Ježíš je mojí láskou a radostí; jeho kříž je mou rozkoší a mým pokojem.

Dnem i nocí hoří mé srdce touhou vlastnit Boha lásky. (Napsáno její vlastní rukou.)

Z italštiny přeložil P. Jindřich Zdík Charouz, O.Praem.