Doporučujeme
Už Ježíšovo narození ve stáji a útěk do Egypta signalizovaly, že Syn člověka nebude mít kam hlavu složit. Každý, kdo ho následuje, si musí uvědomit, že na této zemi nemáme žádné místo k trvalému pobytu… V dnešní době je dobré si připomínat, že chudoba znamená i připravenost opustit svůj milovaný klášter.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže, Skrytý život)
Pán Bůh nás pokaždé postaví do středu dramatu světa a mám za to, že to od něho je milost. Jestliže se očima víry díváme na problém zla takto, pak naše víra může jenom růst: pohled na zlo člověka buď zatvrdí a znecitliví, anebo ho přiměje nahlas volat k nebi. Všechnu tu tragédii světa přineste k Ježíšovým jeslím, kde se v nejvyšší míře zjevují zároveň něha i bolest.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Na konci každé události, jejíž protagonistou je Josef, evangelium podotýká, že vstal, vzal s sebou Dítě a jeho Matku, a učinil, jak mu bylo přikázáno. Vždycky se musíme ptát, zda všemi svými silami chráníme Ježíše a Marii, kteří jsou tajemně svěřeni do naší zodpovědnosti, naší péče a naší starostlivosti. Syn Všemohoucího přišel na svět přijetím situace obrovské slabosti. Stává se závislým na Josefově pomoci, aby byl bráněn, chráněn, obsluhován a vychován. Bůh se svěřuje tomuto muži, stejně jako Marii (…). Toto Dítě je Tím, který říká: »Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali«. Každý potřebný, každý chudý, každý trpící, každý umírající, každý cizinec je tak „Dítětem“, které Josef stále chrání (…). Od Josefa se musíme učit stejné péči a odpovědnosti: milovat Dítě a Jeho Matku.
(papež František, Patris corde, Apoštolský list u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve)
Malé děti se tajemstvím křesťanství nediví. Svět je pro ně utkán ze zázraků. Že Bůh přišel do jeslí, aby nás zachránil, jaká je v tom nesnáz? Až přijde čas dát jim pocítit, co je to tajemství, i to, že Vtělení je jedním z nich, zeptáme se jich nejdřív: Je Bůh šťastný? A hned poté: Byl Ježíš na kříži Bůh? Byl tedy šťastný? V té chvíli svým vlastním způsobem zakusí blahodárný a rozhodující otřes tajemství. A my jim svěříme, že ani u dospělých se toto tajemství nerozptýlí.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, Sedm Kristových slov na kříži)
Ježto čas nadcházel právě,
čas Synova narození,
jak ze svatebního lože
vstává se svou chotí ženich,
který v náruči ji chová
a bere ji do objetí,
ten, jejž přemilená matka
vkládá do chudičkých jeslí
k volovi a oslíkovi,
kteří byli v chlévě tehdy;
andělé mu vyhrávali,
lidé zpívali mu zpěvy,
a tak slavili ten sňatek
mezi dvěma uzavřený,
ale Bůh v jesličkách plakal,
vzlykal, nebyl k utišení,
v slzách, jež choť přinášela
k této svatbě jako šperky,
a matka v údivu žasla,
že takové proměnění,
totiž pláč člověka v Bohu
a v člověku potěšení,
jedno je i v druhém, ač to
běžné nebylo a není.
(sv. Jan od Kříže, závěrečná část Romance na evangelium In principio erat verbum, Vánoce 1577; překlad Miloslav Uličný)
On stvořil všechno na této zemi. Pojďme, klanějme se! Padněme k jeho nohám, dejme mu svá srdce. Pojďme, pojďme ho chválit a dobrořečit mu! Vyznejme ústy i srdcem: Není Boha, který by se mu podobal. Pojďme, klanějme se!
Jaká to otcovská dobrota pro ty, kteří ho hledají. Pojďme, klanějme se! Jaká to dobrota a milosrdenství pro spravedlivé. Pojďme, klanějme se!
Celá země, všechna zvířata se radují v hluboké úctě. Pojďme, klanějme se!
(sv. Marie od Ukřižovaného, zpěv ve vytržení, 70. léta 19. stol.)
Ó Emanueli, náš Králi a Zákonodárce, Spasiteli, jehož očekávají národy: přijď a zachraň nás, Pane, náš Bože.
O Emmanuel, Rex et legifer noster, exspectatio gentium, et Salvator earum: veni ad salvandum nos, Domine, Deus noster.
(Antifona ke kantiku Panny Marie – 23. prosince)
Ó Králi a touho národů, úhelný kameni, jenž rozdělené spojuješ vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi uhnětl z hlíny.
O Rex gentium, et desideratus earum, lapisque angularis, qui facis utraque unum: veni, et salva hominem, quem de limo formasti.
(Zpěv před evangeliem; antifona ke kantiku Panny Marie – 22. prosince)
Ó Vycházející z výsosti, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo sedí v temnotách a stínu smrti.
O Oriens, splendor lucis aeternae, et sol justitiae: veni, et illumina sedentes in tenebris, et umbra mortis.
(Antifona ke kantiku Panny Marie – 21. prosince)
Ó Klíči Davidův a žezlo Izraelova domu, ty otvíráš a nikdo nezavře, zavíráš a nikdo neotevře: přijď a vyveď z vězení ty, kdo sedí spoutáni v temnotách a v stínu smrti.
O Clavis David, et sceptrum domus Israel; qui aperis, et nemo claudit, claudis, et nemo aperit: veni, et educ vinctum de domo carceris, sedentem in tenebris, et umbra mortis.
(Zpěv před evangeliem; antifona ke kantiku Panny Marie – 20. prosince)