KARMEL

Alžběta od Trojice (1880–1906)

Moje malá sestro Germaino od Nejsvětější Trojice (1),
(...) slyš vše, o čem zpívá ve své duši, ve svém srdci. On je láska, ta nekonečná Láska, která nás objímá a chce nás od nynějška připojit ke všem svým blahoslavenstvím.

Je to celá Trojice, kdo v nás přebývá, a celé toto tajemství se stane naším životem v nebi: to ať je Vaším klášterem. Má sestřičko, naplňuje mne radostí, že takto prožíváte život: i můj je takový. Jsem Alžběta od Nejsv. Trojice – Alžběta, která se v ní ztrácí a nechává se jí pohltit. Vidíte, jak jsme si blízko, jak spolu splýváme? Od rána do večera dělám vše s vámi a považuji vás za opravdovou sestřičku mé duše. Svěřuji vás všem svatým a zvláště naší svaté Matce Terezii a sestře Terezii od Dítěte Ježíše.

Ano, má malá Germaino, žijme z lásky, buďme prosté jako ona, stále v odevzdání a v obětování se v každé chvíli konáním vůle dobrého Boha bez hledání neobyčejných věcí. A staňme se malými, nechme se nést, jako dítě v náručí své matky, tím, který je naše Všechno. Ano, má sestřičko, jsme tak ubohé, řekla bych dokonce, že jsme přímo sama ubohost, ale on to dobře ví a rád nám odpouští, pozvedá nás a uchvacuje k sobě ve své čistotě a nekonečné svatosti: opravdu právě neustálým spojením a božskými doteky (2) nás očistí. Chce, abychom byly velmi čisté, on sám bude naše čistota. Je třeba nechat se přetvořit k jeho obrazu, s velikou důvěrou, tím, že budeme v každém okamžiku milovat tou láskou, která nastoluje jednotu mezi těmi, kdo se milují!

I já chci být, Germaino, svatá, abych mu působila štěstí. Proste jej, abych nežila ničím jiným než láskou, „to je mé povolání“. A poté se spojme, abychom naše dny proměnily v neustálé svaté přijímání. Ráno se vzbuďme v Lásce, po celý den se odevzdejme Lásce v plnění vůle dobrého Boha a pod jeho pohledem, s ním, v něm a pro něj samého. Darujme se bezvýhradně tak, jak on chce. Vy tím, že se budete věnovat svým drahým rodičům a že budete jejich radostí. Když po rozhovoru lásky, jenž v našich srdcích nikdy nepřestává, přijde večer, usínejme stále v Lásce. Možná budeme prožívat nedokonalosti a nevěrnosti. Tehdy se odevzdejme Lásce: ona je stravujícím ohněm. Tak v jeho Lásce prožijme svůj očistec! (...)

Obejměte za mě svou drahou maminku a řekněte jí, že ji mám ráda jako vlastní matku. Povězte Yvonně, že i ona je mou sestřičkou a že se za ni a za pana de Gemeaux každý den modlím. Vás, moje malá Germaino, nikdy neopustím. Věřte mi, spolu s vaší starší sestrou už jste karmelitánky.

M. A. od Nejsvětější Trojice n.k.ř. (3)

(1) Slečně Germaině de Gemeaux, Dopis 172, 20. srpna 1903.
(2) Narážka na sv. Jana od Kříže.
(3) Nehodná karmelitánská řeholnice.

Převzato z knihy: Alžběta od Nejsvětější Trojice, Život v Boží chvále
Autor: Giovanna della Croce
Vydalo: KNA

Související články

Trojice, které se klaním
Karmelitka je Kristovou svátostí
Být v jistém smyslu »pokračováním Ježíšova lidství«