Doporučujeme
Titus Brandsma (1881–1942)
Otázka, jaká představa Boha ovládá lidi dnešní společnosti, se zdá téměř nezodpověditelná. V této oblasti panuje tak málo shody, že nejprve máme dojem, že si před očima musíme promítnout takřka nekonečnou řadu představ o Bohu. Nám teď ale nepůjde o detaily.
Ať už jsou zmatek a protiklady v této oblasti jakkoli velké, přece se v myšlení o Božím obrazu dají objevit tendence, které nám v hrubých obrysech nastíní, co s ohledem na náš obraz Boha stojí v popředí a co je přehlíženo.
Filozofie dějin nám dokazuje, že dokonce nejsilnější muž, který očividně ovládl nějakou epochu a vtiskl jí svou pečeť, je nejvýš závislý na době, ve které žije, je dítětem své doby a je mnohem spíše »veden« jejím vlivem, než že by sám kohokoli »vedl«. Podobně i ti, kteří žijí s určitou konkrétní představou Boha a cítí se povoláni vystoupit jako apoštolové svého obrazu Boha, jsou podřízeni proudům, především filozofickým proudům své doby, které odhalují, co ovlivňuje jejich myšlení.
Ani my, katolíci, nemůžeme říci, že stojíme jako neotřesitelná skála ve víru života, ve zmatku různých myšlenkových proudů, ve vývoji filozofického myšlení a že se nás žádná proměna nedotýká. Raději na sebe vztáhněme obraz skály, která je uprostřed moře a podle roční doby a přílivu či odlivu je jednou ozdobena svěží zelení a květy, které uchvátí a rozradostní pohled, pak zase v plodnosti léta probouzí naději na nádhernou sklizeň, aby nakonec obšťastnila sklizenými plody, které jsou vychutnávány v čase, kdy se odívá do nových barev, jež v krajině vykouzlil podzim.
Svou představu Boha můžeme chápat jako skálu uprostřed vlnobití, ale ne jako holou skálu bez krásy a půvabu nebo jen jako obraz síly a odporu. Bohatší a krásnější je tento obraz v jeho proměnlivých podobách, které určitě nezpochybňují podstatu, které ale pozměňují pohled ne bezvýznamně, a v novém světle odhalují pokaždé nové kouzlo...
V chaosu (který panuje v myšlení) mnozí propadají zoufalství, ale kdo se na dějiny dívá filozoficky a přemýšlí o nich bez zbytečného znepokojení, není bez naděje, nýbrž očekává, že současná krize může být překonána. Na čem se zakládá tato naděje a důvěra? V prvé řadě na lidské přirozenosti, která v průběhu dosavadních staletí vždy našla východisko, ačkoli zpočátku žádné neviděla, a často podvědomě použila takové prostředky, které překvapivě zlepšily danou situaci. Přirozenost probouzí ozdravnou reakci, která má sanovat to, co je nemocné. Přirozenost zkoumá nové cesty, aby objevila uzdravení.
Neztrácejme naději, protože přirozenost – se svými skrytými a pro nás samotné netušenými silami a schopnostmi – se v dějinách vždy osvědčila. Záchranu nemůže přinést jednotlivec ani nemůže jednotlivec vyslovit slova záchrany. Každý rozum, každá moudrost jsou v tomto ohledu nedostatečné, nicméně jako vždy v dějinách, tak se přirozenost jistě »postará« i nyní... Za přirozeností stojí Bůh. Ne Bůh deistů (1), nýbrž Bůh, který ji stvořil a který ji udržuje; který působí v ní, s ní a skrze ni, a jehož dílo a existenci dokáže lidský rozum v přirozenosti objevit.
Jestliže v nesnázích dnešní doby důvěřujeme v jejich vyřešení, protože jsme se z dějin naučili důvěřovat v lidskou přirozenost, důvěřujeme tím v toho, kdo za ní stojí, tedy v Boha. Tak se uprostřed našich těžkostí před námi objevuje obraz Boha v novém světle (Boha, tvůrce naší přirozenosti a přítomného v naší přirozenosti) a fascinuje nás svou novou, dříve neodhalenou a nespatřovanou krásou.
(1) Lidé, kteří věří v Boha z rozumových důvodů a odmítají Boží zjevení (Písmo).
Převzato z knihy: Engagierte Mystik
Autor: Titus Brandsma
Vydal: Bonifatius-Verlag Paderborn, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.
Související články
Jaký obraz Boha fascinuje dnešního člověka? (1)
Jaký obraz Boha fascinuje dnešního člověka? (3)
Obraz Boha je tak bohatý!
V Karmelitánském nakladatelství: Titus Brandsma