Terezie z Lisieux (1873–1897)
Jsem jen dítě, bezmocné a slabé. Ale právě má láska mi dává odvahu, abych se nabídla za oběť tvé lásce, Ježíši... Láska si mě zvolila za celopal, mne slabého a nedokonalého tvora... Není tato volba hodná Lásky?... Ano, aby Láska byla plně uspokojena, musí se snížit, musí se snížit až k nicotě a tuto nicotu přetvořit v oheň...
Ježíši, já vím, láska se splácí jen láskou. Proto jsem hledala a nalezla jsem prostředek, jak ulehčit svému srdci a láskou oplatit tvou lásku... Předstoupila jsem před anděly a svaté a řekla jsem jim: „Jsem nejmenší ze všech tvorů, znám svou bídu a svou slabost. Ale vím také, jak ušlechtilá a velkodušná srdce ráda konají dobro. Proto vás prosím, blažení obyvatelé nebe, snažně vás prosím, abyste mě přijali za své dítě. Sláva, kterou mi pomůžete získat, bude patřit jen vám. Ale prosím, vyslyšte mou modlitbu, vím, že je smělá, a přece se odvažuji vás žádat, abyste mi vyprosili: DVOJNÁSOB SVÉ LÁSKY.“
Ježíši, nemohu příliš hloubat o své žádosti. Bála bych se, že tíha mých odvážných tužeb mě rozdrtí... Omlouvá mě to, že jsem dítě. Děti neuvažují o dosahu svých slov. Avšak jejich rodiče, sedí-li na trůně, mají-li nesmírné poklady, neváhají uspokojit přání malých bytostí, které milují jako sebe. Aby jim udělali radost, dopouštějí se pošetilostí, takže to hraničí až se slabostí... Nuže, já jsem dítě církve, a církev je královna, protože je to tvá snoubenka, božský Králi všech králů... Srdce malého dítěte nežádá o bohatství a slávu (ani o slávu nebeskou)... Dítě prosí o lásku... Umí už jen jedinou věc, milovat tebe, Ježíši...
(Autobiografické spisy, Vimperk 1991, str. 188–190)
Související
Další texty Terezie z Lisieux
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Lisiex