KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Bude dobré, sestry, abych vám řekla, proč Bůh uděluje takové milosti na tomto světě (1). Jestliže jste mě pozorně sledovaly, pochopily jste to z účinků, jež působí, nyní však vám to chci zopakovat, abyste neupadly do velkého omylu a nemyslely si, že tím pouze hýčká duše.

Poněvadž Bůh nám nemůže prokázat větší přízeň, než že nám dá žít tak, abychom napodobovaly život jeho milovaného Syna, proto považuji za jisté, že tyto milosti mají posílit naši slabost, abychom ho následovaly v mnoha utrpeních...

Ach, mé sestry! Jak má duše, jež žije tak úzce spojena s Pánem, zapomínat na vlastní odpočinek! Jak se nemá starat o pocty! Jak jí má být vzdálena touha být nějak oceňována! Ano, je-li stále s Ním, jak to má být, téměř si na sebe ani nevzpomene, stará se výhradně o to, aby Ho uspokojila a jak by mu projevila svou lásku. To je vlastní cíl modlitby, mé dcery. K tomu směřuje duchovní sňatek: z něho se rodí nová a nová díla, neboť to je pravé znamení, jak jsem řekla, podle něhož se pozná, že jsou to projevy Boží přízně a milosti od Boha.

Upřete svůj pohled na Ukřižovaného a všechno pro vás bude snadné. Jestliže nám Pán dokázal svou lásku tak velkými skutky a tak hroznými mukami, proč ho chceme uspokojit pouze slovy? Víte, co to znamená být opravdu duchovní? To znamená stát se Božími otroky, poznačenými jeho železem, totiž křížem, takže je může prodat, jak se prodávají otroci ve světě, neboť tak byl prodán i On.

Chcete-li, sestry, aby se vaše budova tyčila nad dobrým základem, pak se snažte být posledními a otrokyněmi všech, zabývajíce se tím, jak byste mohly lépe vyhovět druhým a sloužit jim. A tak z toho vytěžíte daleko víc vy samy než ty druhé, neboť budete klást do základů tak pevné kvádry, že se pak hrad nezřítí.

Proto vám znovu říkám, že je nutné, abyste se snažily nevytvářet své základy pouze z ústních modliteb a kontemplací, neboť nezískáte-li ctnosti a necvičíte-li se v nich, zůstanete stále trpaslíky. A kéž se líbí Bohu, abyste jenom nerostly, neboť na této cestě, jak víte samy, kdo neroste, zakrňuje. Považuji totiž za nemožné, aby se láska spokojila stále s týmž stavem, máte-li jí aspoň trochu.

(1) Milost duchovního sňatku.

(Hrad v nitru, 7. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily