KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Během modlitby klidu se má duše kochat a netropit hluk. Nazývám hlukem, vyhledává-li rozumem mnoho slov a úvah, aby děkovala Bohu za takovou milost, a promíchává-li znovu hromadu svých hříchů a chyb, aby tak cítila vlastní nehodnost. Tyto věci vytvářejí zmatek, neboť rozum se pachtí za představami a paměť, aby si vzpomněla. (...)

Vůle si má počínat s klidem a prozíravě; má se přesvědčit, že s Bohem se nejedná dobře s vyhrnutými rukávy. Takové úvahy by se podobaly velkým polenům, která by se položila bez ladu a skladu na malou jiskru, aby ji udusila. (...)

Často se stává, že vůle prožívá klid a spojení s Bohem, zatímco rozum je ve víru roztržitostí. Tehdy je lepší nechat jej a nehonit se za ním; setrvávat a zakoušet onu milost a být hluboce usebráni jako obezřelé včely. Kdyby žádná včela nevletěla do úlu a honily se venku jedna za druhou, jak by mohly vyrobit med?

Nepočíná-li si duše takto, ztratí mnoho, zvláště má-li vytříbený rozum, neboť ten začne hledat důvody a spřádat nápadečky; a sotva zjistí, že jsou trochu k světu, domnívá se, že i on dokáže něco pořádného. Avšak zde nemá rozum dělat nic jiného leč se přesvědčit, že není žádný důvod, kvůli kterému bychom mohli tvrdit, že zasluhujeme tak velikou přízeň, ale že všechno pochází od Boží dobroty. Zato ať myslí, že je mu velmi blízko, ať ho prosí o milosti, ať se modlí za Církev, za ty, kdo se doporoučejí do jeho modliteb, a za duše v očistci: ne však lomozem slov, nýbrž velkou touhou, aby byl vyslyšen. Taková modlitba zahrnuje mnoho věcí a jí dosáhne víc než vypjatým cvičením rozumu.

Vůle ať se (...) oživí v lásce. Ovšem, jak jsem řekla, ať se nesnaží rozhýbávat rozum, aby musel hledat neobvyklé důvody. Aby se naše láska rozhořela, mají větší cenu nějaká stébla, jež nasbírám s pokorou, než všechno dříví, jež tam dokážeme nahromadit vytříbenými úvahami, neboť ty by zadusily všechno během jediného Creda. Toto upozornění je náramně prospěšné pro ty učené, kteří mi přikázali psát, neboť oni došli s Boží pomocí až sem, avšak možná ztrácejí čas odkazy na Písmo svaté. Je-li vzdělání velkou pomocí před modlitbou a po ní, pak během modlitby, jak se mi zdá, by nemělo mnoho napomáhat; nejvýš oslabuje vůli, neboť tehdy je rozum blízko světla a je ponořen do tak velikého jasu, že se i já domnívám, že jsem jiná, navzdory své ubohosti.

(Život 15,6n)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily