Doporučujeme
(karmelitán • svatý • svátek 7. srpna)
Texty propria
Albert se narodil někdy kolem poloviny 13. století v Trapani na Sicílii. Jeho životopis, sepsaný v druhé polovině 14. století, se k nám dostal v mnoha opisech či revidovaných textech z 15. století.
Podle toho, co mají tyto různé redakce společného, můžeme historicky věrohodné údaje zredukovat na následující: Albert se narodil po 26 letech neplodného manželství. Jeho rodiče, Benedetto degli Abati a Giovanna Palizzi, slíbili, že své dítě zasvětí Pánu. Když byl chlapec ještě velmi mladý, pomýšlel otec na to, že mu jednou vystrojí velkolepou svatbu. Matka ale dokázala přimět manžela, aby dodrželi svůj slib. Ke karmelitánům vstoupil Albert v rodném městě Trapani, zde absolvoval řádnou formaci, zdokonaloval se ve ctnostech a byl vysvěcen na kněze. Jeho představení jej pak poslali do města Messina, které bylo na jeho přímluvu osvobozeno od hladomoru způsobeného obležením: několik lodí naložených potravinovými zásobami zázračně proplulo mezi obléhateli (1).
Albert byl věhlasným kazatelem; byl zván, aby kázal na různých místech ostrova, a jistou dobu byl provinciálem karmelitánů na Sicílii. Zemřel v Messině 7. srpna, pravděpodobně roku 1307. Údajně nebe samo rozhodlo spor, který vyvstal mezi klérem a lidem kvůli tomu, z jakého formuláře se má slavit mše při této příležitosti: zjevili se dva andělé a zanotovali zpěv »Os justi« (Ústa spravedlivého) – vstupní zpěv mešního formuláře o vyznavačích (2).
Albertovu přítomnost v konventu v Trapani 8. srpna 1280, 4. dubna a 8. října 1289 dosvědčuje několik klášterních pergamenů, které jsou dnes uchovávány v Biblioteca Fardelliana v Trapani. V konventu byl rovněž nalezen pergamen s datem 10. května 1296, který potvrzuje Albertův úřad provinciála.
Albert patří k prvním světcům uctívaným v karmelitánském řádu. Brzy byl pokládán za jeho patrona a ochránce (3). Již v roce 1346 je doložena Albertova kaple v konventu v Palermu. Generální kapituly od roku 1375 usilovaly o papežské potvrzení jeho kultu. Kapitula konaná v roce 1411 zmiňuje, že je připravené vlastní oficium k jeho cti.
V roce 1457 jeho úctu ústně (vivae vocis oraculo) povolil papež Kalixtus III. a bulou z 31. května 1476 ji definitivně potvrdil papež Sixtus VI. V roce 1524 bylo nařízeno, aby jeho obraz zdobil pečeť generální kapituly; kromě toho požadoval generál řádu Mikuláš Audet, aby měl Albert v každém karmelitánském kostele sobě zasvěcený oltář. Dokonce již dříve, v roce 1420, vydala kapitula nařízení, aby Albertův obraz se svatozáří visel v každém karmelitánském konventu.
Byl-li jeho kult tak rozšířený a tak intenzivně prožívaný, není divu, že i jeho ikonografie je velmi bohatá. Nejtypičtějším ikonografickým atributem tohoto světce je kříž (crucifix) mezi dvěma liliemi. Možná nejstarší vyobrazení pochází od karmelitána Filippa Lippiho. Na obraze Madonna Trivulzio (cca 1430) stojí svatý Albert společně se svatým Angelem po Mariině boku. Albert je znázorněn s lilií, Angelus s nožem (či mečem) v hlavě, Madonna je obklopena anděly. Klečící postava na druhé straně je patrně svatá Anna (je nicméně zajímavé, že někteří ji považují za naši Anežku českou).
Někdy bývá Albert vyobrazován s dítětem Ježíšem v náručí, zatímco nohou odhání ďábla. Bývá vzýván při modlitbách exorcismů (4), jako ochránce před zemětřesením a přímluvce nemocných.
V roce 1623 byla Albertovi zasvěcena jedna z bran města Messina. Je patronem měst Trapani, Erice, Palermo a Revere u Mantovy. Sv. Alberta zvláště ctily Terezie od Ježíše a Marie Magdaléna de’ Pazzi. Baptista Spagnoli k jeho cti složil oslavnou báseň. Albertovy ostatky se nacházejí na mnoha místech Evropy. Jsou nezbytné pro požehnání tzv. »Albertovy vody«, která se hodně v minulosti používala proti horečce. Hlava světce je uložená v karmelitánském kostele v Trapani.
Sv. Albert se často vyskytuje v legendách a v sicilských lidových vyprávěních. Agrigento se chlubilo studnou, jejíž vodu Albert očistil; Corleone nádobkou, v níž uchovával absint (5); Petralia Soprana zase kamenem, na kterém Albert odpočíval. První kaple k jeho cti byla údajně postavena v Piazza Armerina na Sicílii.
Poslední liturgická reforma stanovila, že karmelitáni původní observance budou sv. Alberta slavit jako svátek, tereziánský Karmel jako památku, a sice 7. srpna.
(1) Albert žil ve velmi neklidné době, kdy o Sicilské království soupeřila francouzská dynastie Anjou (reprezentovaná Karlem I. z Anjou) s Aragonií (v osobě Petra III.). Během povstání proti Karlově vládě, známého pod názvem „Sicilské nešpory“ (Vespri siciliani, 1282), došlo ke krvavému masakru několika tisíc Francouzů.
(2) Nikoliv tedy liturgicky předpokládatelné Requiem. Tato legenda svědčí o úctě, které se mezi lidmi Albert těšil již za svého života.
(3) Společně se svatým Angelem byl nazýván „pater ordinis“. Sicilská provincie byla vůbec první evropskou provincií Řádu.
(4) Modlitby za osvobození posedlého člověka.
(5) Hořký silný likér.
(Podle St. Albert of Trapani... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Iz 58,6–12
Nebo: 2 Kor 4,1–6
Žalm: 1,1–2.3.4+6 Odp.: Žl 92(91),13a.14b
Evangelium: Mk 10,17–30