Doporučujeme
(karmelitán • blahoslavený • památka 17. dubna)
Texty propria
Baptista se narodil v Mantově (odtud přízvisko „Mantuanus“) v Itálii 17. dubna roku 1447. Rodina jeho otce pocházela ze Španělska (odtud příjmení „Spagnoli“). Tatínek se usadil v Mantově, kde vstoupil roku 1437 do služeb rodu Gonzagů. V roce 1463 odešel tehdy šestnáctiletý Baptista do karmelitánského kláštera ve Ferraře a po roce zde složil své řeholní sliby. Ferrarský klášter patřil k nedávno vzniklé mantovské kongregaci (1); má se za to, že Baptistu formovali bratři, kteří stáli u jejího zrodu. Po vysvěcení na kněze pokračoval v dalším studiu, které završil roku 1475 doktorátem z teologie na universitě v Bologni.
V řádu zastával nejprve úřad převora v Parmě (od roku 1471), poté v Mantově (od roku 1479). Šestkrát byl zvolen generálním vikářem mantovské reformované kongregace (poprvé v roce 1483), v posledních letech života generálním převorem celého řádu (1513–1516).
Spagnoli vynikal velkou úctou k Panně Marii. Usiloval o to, aby mantovské kongregaci byla svěřena do péče svatyně v Loretu; stalo se tak roku 1488, ale jen na několik let (2).
Baptistovi ležely na srdci především reformy řádové a církevní, zaujímal ale také jasné a otevřené postoje i v otázkách politických a společenských. Baptista roku 1489, za účasti papeže i kardinálů, kázal ve svatopetrské bazilice (3), v roce 1513 byl přizván k účasti na V. lateránském koncilu (4). Roku 1515 byl papežem Lvem X. pověřen vyjednáním smíru mezi francouzským králem a milánským vévodou.
Spagnoli se přátelil s mnohými humanisty, jimiž byl oceňován jako významný literát. Erasmus Rotterdamský jej nazval „křesťanským Vergiliem“, ohlas Spagnoliho veršů je patrný v anglické literatuře (též u Shakespeara), na jeho kritická slova se odvolával i Martin Luther.
Napsal více než 50 000 latinských veršů a mnohá díla v próze.
Baptista Spagnoli zemřel 20. března 1516 v Mantově a jeho neporušené tělo je uchováváno v tamější katedrále. Blahořečen byl papežem Lvem XIII. 17. prosince 1885 a jeho památka se na Karmelu slaví 17. dubna.
(1) Počátkem 15. století sílily v řádu dvě protichůdné tendence. Část bratří se víc a více zapojovala do pastorace, universitního a veřejného života vůbec. Těm vyhověl papež Evžen IV., když roku 1432 zmírnil Řeholi (šlo o předpisy ohledně požívání masa a setrvávání v cele).
Část bratří však intenzivně tíhla k tichosti a ústraní, k větší (původní) přísnosti života. Kromě mantovského konventu se jednalo o toskánský klášter Le Selve a švýcarský Geronde. Jejich způsob života – a tím i vznik mantovské kongregace – potvrdil týž papež o deset let později, roku 1442, bulou Fama laudabilis.
(2) Péče o rychle se rozvíjející poutní místo byla karmelitánům svěřena biskupem z nedalekého Recanati, aby pomáhali diecézním kněžím. Již v létě téhož roku 1488 přišlo do komunity 30 členů, z nichž však záhy dobrá polovina zemřela, protože „místo bylo nezdravé“ (patrně se nakazili morem). Pro toto nezdravé prostředí a pro obtížné vztahy s místním duchovenstvem karmelitáni správu Loreta po deseti letech vzdali.
(3) Baptista byl znám svým statečným a nesmiřitelným postojem ke všudypřítomné korupci ve společnosti. A právě Inocenc VIII., před nímž kázal, byl zvolen značně zesvětštělým kardinálským kolegiem, volbu ovlivnily úplatky. Jeho pontifikát se vyznačoval korupcí ve správě kurie, zanedbáváním církevní reformy.
(4) Pro potřeby V. lateránského koncilu (1512–1517) ustavil Julius II. osmičlennou komisi kardinálů, která měla vypracovat reformní návrhy.
(Podle Bl. Baptist Spagnoli... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, OCarm., redakčně upraveno)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Mdr 7,7–10.15–16
Žalm: 16(15),1–2a+5.7–8.11 Odp.: 5a
Evangelium: Mt 5,13–16