KARMEL

Karmelitka je duše, která se dává,
duše, která se obětuje pro svého Boha,
žije ukřižovaná se svým Kristem,
avšak jak zalitá světlem je její Kalvárie!
Když kontempluje božskou oběť,
září v její duši božské lampy;
tehdy chápe své božské poslání
a její srdce volá: „Hle, zde jsem!“

Karmelitka je duše plná Boha.
Vlastní Krista, aby Jej mohla ustavičně dávat.
Pán si ji vyvolil tak jako Marii,
aby zůstávala nehybná u Jeho nohou.
Dívejte se na tuto věčnou vězeňkyni:
její život není nikdy přerušen.
Je to duše připoutaná ke Kristu,
kterou od Něho nemůže nic odvést.

Karmelitka je duše, která se uzavírá
před pomíjivými věcmi,
je to však duše otevřená, plná světla,
která dokáže vytušit to, co je neviditelné.
Božský Orel ji přenáší
a uchovává ji v Otcově domě,
aby ji spojil v jedno s Bohem.

Karmelitka prožívá hodiny štěstí,
víra jí dává jasné světlo,
když je ponořena do mlčení a samoty,
vtiskuje se do ní obraz „Tří“.
Je to duše Bohem obzvlášť milovaná,
Jím vyvolená už od věčnosti,
pro Karmel, horu zalitou světlem,
ozářenou božskými paprsky.

Převzato z knihy: Alžběta od Trojice
Autor: Antonio Maria Sicari
Vydalo: KNA