Doporučujeme
Vyšlo první letošní číslo našeho časopisu a začal tedy další ročník! Jistě jste o něm již pochybovali. Nezakrývám, že se mi nedaří věnovat se časopisu jako dřív. A neumím zatím najít víc spolupracovníků. Kladu si také otázku, zda časopis vydávat dál, když mezitím P. Vojtěch Kodet založil své vlastní internetové stránky a P. Norbert s úžasnou pílí uveřejňuje spoustu textů o karmelitánské spiritualitě na stránkách našeho řádu www.karmel.cz. Ale protože ne každý z Vás internet používá, chci letos v práci na časopise pokračovat. Kéž je Vám tedy k užitku.
P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Opakovaně jsem slýchal vyprávět jedno apoftegma a pokaždé mne silně zasahovalo. Abych vám o něm teď mohl psát, vyhledal jsem ho v přesném znění:
Jeden stařec byl dotázán, jak se nemá horlivý mnich pohoršit, když vidí, že se někteří bratři vracejí do světa. Řekl: „Musí pozorovat psy, kteří štvou zajíce. Jak ten z nich, který zajíce uvidí, ho usilovně pronásleduje, avšak ostatní vidí jen toho pronásledujícího psa a chvilku za ním běží, ale nakonec se vrátí zpátky, a pak už zajíce štve jen ten pes, který ho prve uviděl. A štve ho, dokud ho nechytí; a od jeho záměru ho neodradí ani křoviska a ostny, ale běží třeba i středem trní a často se i odře. Tak i člověk, který hledá Krista Pána, sleduje bez přestání kříž a překoná všechna pohoršení, která ho potkají, dokud nedostihne ukřižovaného.“
Dr. Edeltraud Klueting
Historie řádu před jeho definitivním papežským schválením: zrod napětí1
Nejstarším dokladem, dosvědčujícím existenci skupiny poustevníků latinského obřadu na hoře Karmel, je „pravidlo po život“, které jim mezi léty 1206 a 1214 napsal latinský jeruzalémský patriarcha Albert z Vercelli. Zmiňuje se v něm, že to učinil na jejich žádost. Jeho text je velmi stručný, popisuje prostý a přísný poustevnický život v následování Ježíše Krista a obsahuje také základní ustanovení o bydlení bratří.
Každý z bratří má žít ve vlastní, oddělené cele, kterou mu určí převor. V cele nebo poblíž ní má prodlévat v meditaci a modlitbě. Převorova cela má být blízko vchodu do celého okrsku cel, aby se první setkával se všemi, kdo na toto místo přicházejí. Oratoř, která byla zasvěcena Panně Marii, má být postavena uprostřed cel, pokud to místní okolnosti dovolí. V těchto stručných „architektonických“ pokynech se jako vzor zrcadlí klasický, archaický typ palestinského mnišského osídlení, tzv. laura. Jakub z Vitry ve svém spise Historia Orientalis dosvědčuje, že poustevníci žili na hoře Karmelu „v celách, podobných skromným včelím úlům, a připravovali jako včely Páně med duchovní sladkosti.“
Podle Karmelimpulse 2000/I-IV
zpracoval Norbert Žuška, O.Carm.
Jde o grafickou báseň sv. Jana od Kříže (1542–1591), která představuje duchovní dílo v rozsahu jednoho lístku papíru takové velikosti, aby se vešel do breviáře. Odborníci je nazývají „optickým shrnutím celé Janovy nauky“ a Jan sám si ho velmi cenil. První exempláře nakreslil během svého pobytu v klášteře El Calvario v Andaluzii (1578–79) pro karmelitky v nedalekém Beas, které duchovně doprovázel. Podle svědectví sester Jan každé z nich věnoval jeden exemplář. Jestli byly tyto exempláře identické, nevíme, jisté ale je, že Jan svůj původní náčrtek několikrát doplnil a přepracoval. Má se za to, že vlastní rukou nakreslil 60–65 obrázků Hůrky dokonalosti, z nichž se bohužel nezachoval ani jediný. Ten, který zde otiskujeme (obr. 1), je notářsky ověřenou kopií originálu, věnovaného sestře Magdaléně v Beas, a pochází z roku 1759. Do češtiny jej překreslil a přeložil Vojtěch Kohut OCD. Když Jan – rovněž v El Calvario – začal psát Výstup na horu Karmel, přál si, aby tato kresba byla otištěna na začátku knihy,1 tak ji pokládal za zdařilou a dobře vystihující křesťanskou duchovní cestu.