IX. Z řečených a podobných jasných poznání a osvícení, kterých se dostalo mé duši, roste stále víc a více velká vážnost, úcta, uctivost a láska k láskyhodné Matce s větší stálostí, prostotou a čistotou. Má duše je, jak se zdá, s ní nerozlučně spojena a cítím, jak mi srdce plane jako ohněm lásky k ní a tento oheň lásky mnohdy činí jakési násilí a zvedá duši jako násilím vzhůru v jakémsi láskyplném pohlcení. Neboť nějakým novým zjevením obdivuhodných tajemství, která Bůh do ní vložil, nebo lásky, kterou k ní Bůh má atd., je má duše přitahována v jednotlivých případech k hlubokému a vznešenému obdivu, nazírám na ni s roznícenou duší a zůstávám jako pohlcena, protože rozum je neschopen a nestačí na to, aby pochopil ony obdivuhodné věci předložené a zjevené mu v této velebné a zároveň láskyhodné Matce.
Ale tím se láska nikterak nespokojí a vyvěrá jako z hloubi srdce, aby zvolala jako z obdivu a našla nějaká jména, kterými bych mohla poněkud vyjádřit a zvěstovat velikost, důstojnost a vznešenost této mé nejsladší Matky, nebo ji též chválit, velebit a vyvyšovat. Proto tu láska mluví veliké a obdivuhodné věci, aby tu kterou tolik miluje, chválila, velebila a vyvyšovala, jak to činívá šílený milenec, který neví co by vymyslil nebo vytvořil či vynašel k chvále své milované.
Dostala jsem ještě jiný paprsek božského světla, jímž mi dal milovaný poznat, že Bůh má větší potěšení a zalíbení v láskyhodné Matce a má proto k ní samé větší lásku než ke všem svatým dohromady.
