XV. V modlitbě vidím láskyhodnou Matku velmi blízko po mém pravém boku. Občas spočívám v jejím náručí nebo na jejím klíně a s přemilým, něžným, nevinným zraňujícím a zároveň vroucím pocitem lásky, někdy též s jakousi prudkostí a jásotem srdce a jinými prudkými činnostmi a úkoly, jak to dělává velice milující dcera. Ale to se dá snadno zmírnit, když se to nepodporuje.
Ona mě velmi zřetelně a jasně poučuje, jak se mám chovat v přítomnosti Boží, abych neučinila nic, co by mi překáželo v bezprostředním vlastnění a požívání Boha samého, totiž abych ve svém nitru (fundo) nepřipustila nebo netrpěla nic, co není čistě od Boha nebo od ní.
Avšak toto vnímání láskyhodné Matky, patření a pozornost na ni se někdy ztratí a zmizí. Jako dítě, které na matčině klíně nebo u jejích prsů upadne do spánku, ztratí vnímání jí a vzpomínku na ni, tak i má duše láskyplným a důvěrným přilnutím k Bohu samému za úplného klidu a usebranosti všech duševních mohutností hlubokým, důvěrným mlčením ve velmi čisté, důvěrné a prosté lásce k Bohu upadne do spánku lásky, v němž ztratí všechno rozlišování a vlastní pozornost k čemukoliv, i k láskyhodné Matce, upřena na samo toto božské Jedno, jím pohlcena a v něm láskyplně usnulá.
