XVIII. Dne 5. dubna 1669 se mi opět dostalo ducha mariánského života v Marii a skrze Marii v Bohu, pro Boha a skrze Boha, jak jsem jindy obšírně psala Vaší důstojnosti.
Požívám láskyhodné Matky a jsem s ní spojena velmi vznešeně, čistě, prostě, duchovně, odtažitě v duchu, bezprostředně spojena a jakoby učiněna jedno s beztvárnou podstatou Boží. Neboť duše, Bůh a Maria jsou zde pouze jedno, protože má duše je velmi důvěrně a prostě pohlcena v Bohu a v Marii a jak se zdá, působí tento duch mariánského života v Marii někdy, a zvláště při modlitbě, extázi, neboť tu je v duši větší necitnost, nehybnost těla, zbavení smyslů, zastavení mohutností atd. Duše je, jak se zdá, mimo tělo a jsem v nebezpečí, že mě to uvede do rozpaků, zvláště při přijetí svatého přijímání, neboť jsem stěží schopna sebe a mám sotva sílu či pomyšlení na to, abych otevřela ústa, ačkoli to nebývá dlouho.
Začíná to obyčejně jakousi přemírou a plameny lásky k Bohu a naší láskyplné Matce s vnitřním jásáním a plesáním srdce, jsem jakoby přemožena líbeznou, něžnou a zároveň silnou a vroucí láskou, jíž jsem jakoby duchovně spojena nebo aspoň velmi obveselena v duchu a v tu dobu jsou všechny duševní mohutnosti jak nižší, tak vyšší ve velmi dobrém rozpoložení a duchovně napájeny.
