X. Ještě další věc mi dává božská dobrota zakoušet, co se týče mariánského života, a to, že tento život v Marii a pro Marii, s Marií a skrze Marii, je zároveň životem v Bohu, pro Boha, s Bohem a skrze Boha. Může se žít s tak velikou jednoduchostí, důvěrností a odtažitostí ducha, jako život v samém pouhém božství, takže v té době velmi málo jdou spolu nebo zůstávají v duchu představy o Mariině osobě. Duch ji dovede pojímat jako tak jedno s Bohem a v Bohu, že sotva činí nějaký rozdíl. Paměť, rozum a vůle se tak klidně, prostě, tak důvěrně a mile zaměstnávají, že duše může sotva postihnout, jaké nebo které činnosti tu v duši probíhají. Ale matně ví a cítí, že paměť se zaměstnává velmi prostou vzpomínkou na Boha a Marii; rozum se zaměstnává pouhým čistým a jasným poznáním přítomného Boha či jeho nazíráním, jakož i Marie v Bohu; vůle se zaměstnává velmi klidným, důvěrným, lahodným, něžným a zároveň velmi duchovním milováním a láskyplným přilnutím k Bohu a Marii. Říkám duchovním milováním, protože láska tu, zdá se, probleskuje a je činná v nejvyšší stránce duše, s vyloučením nižší stránky smyslových mohutností, a tak přiměřeněji k tomu, aby došla k důvěrnému sjednocení s Bohem, vnoření v něho a spojení s ním, a zároveň s Marií a v Marii.
Když se duševní mohutnosti tak vznešeně a dokonale zaměstnávají řečenou vzpomínkou, poznáváním a milováním Boha a Marie, vzejde z toho tak důvěrné a pevné přilnutí celé duše k Bohu a Marii, že sjednoceni láskou se všichni tři, zdá se, stávají jedno – totiž Bůh, Maria a duše – jako by tito tři splynuli, byli pohlceni, vnořeni v jedno a byli přeměněni v jedno.
Toto je vrcholný a nejvyšší cíl, ke kterému může duše v mariánském životě dospět. Je to jediný plod a hlavní úkon tohoto cvičení a lásky k Marii, v tom smyslu, že ona je prostředek a pevnější pouto, kterým se duše spojuje s Bohem. A tak Maria dodává stravu a pomoc milující duši, aby mohla trvaleji a dokonaleji dojít k nazíravému, spojnému a v Boha přetvořujícímu životu a vytrvat v něm.
