XIII. Mateřská láska a přízeň této nejsladší Matky ke mně jsou již tak zjevné a zřejmé, že tu již není ani nejmenší obavy, pochybnosti nebo podezření nějakého klamu nebo šálení přirozenosti. Bere mne pod mateřské vedení a řízení, tak jako učitelka vede a řídí ruku nějaké dívky, když ji učí psát. Tato dívka nehýbe rukou, když píše, nýbrž učitelka řídí a vede ruku a dívka nechá ruku, aby jí učitelka hýbala a ji řídila. Takovým způsobem jsem i já pod poslušností, vedením a řízením této přesladké Matky, stále na ni upírám oči, aby ve všem věděla a plnila, co je jí nejmilejší a co se jí nejvíc líbí, a i ona se mi laskavě zjevuje a dává mi poznat svou vůli o tom či onom, co mám vykonat nebo opominout.
Bylo by pro mne skoro nemožné jednat jinak, protože ji mám stále před očima nebo před pohledem duše, ona mě tak láskyplně, tak mateřsky přivabuje, na mne se usmívá, vede mě, řídí a poučuje na duchovní cestě a ve cvičení všelikých ctností, takže již stále požívám její přítomnosti, zrovna tak jako přítomnosti Boží. Avšak tento pohled nebo rozumová představa láskyplné Matky nezpůsobuje žádnou hrubost, mnohost nebo nějaké poškození bezprostřednosti v duchu, ale děje se naopak s velmi klidnou jednoduchostí.
