XVI. Jsem již poučována jinému životu v Bohu a láskyplné Matce, ne nějakým lahodným, zkušenostním, vnímatelným a smyslovým způsobem, jak jsem řekla výše, ale je to život, který záleží v pevnosti víry, v chudobě ducha, zcela silný, statečný a stálý ve cvičení všech dokonalých ctností, bez toho, aby potřeboval být stále podporován a udržován libým vléváním smyslových milostí, něžné lásky apod.
Tak jako kdyby mi bylo řečeno: přítelkyně, vystup výše nad smysl, nad smyslovou zkušenost, nad zakoušení a nade všechny představy, neboť Bůh je nade všemi představami; vznášej se nad tím vším bez vnímatelného předcházení milostí a usiluj dosáhnout podstatný život v Bohu a v láskyhodné Matce. Nyní, zdá se, chápu a poznávám, že všechno ostatní jsou jen dětské hříčky, po nichž by se duch nechtěl ani ohlédnout. Neboť poučen tímto tak duchovním světlem o tom, co je lepší, tak tím zmoudřel, že zmírá, zdá se, láskou po chudém, obnaženém, opuštěném a osamoceném životě a cítí se tak velkomyslným, šlechetným, silným a statečným, že by se rád zřekl vší sladkosti a všech smyslových milostí, jako dítě, které se nechá rádo odstavit od prsů, aby navyklo tužší stravě. Zůstane mu svrchovaná lhostejnost a dokonalá odevzdanost ke všemu, co se líbí Milovanému a láskyhodné Matce, bez jakéhokoli vybírání a přání a tak se lépe uchovává v úplném míru, klidný a nehybný v Bohu.
