Vždycky jsem měl lásku k mariánským poutním místům, zvláště k těm největším a nejznámějším, k Lurdům a Fatimě. Ale nemyslel jsem si, že se do nich dostanu. Až loni mi přišli zčistajasna od Panny Marie. A k tomu ještě koncem roku a začátkem tohoto pouť do Medžugorje, opět tak nečekaně.
Byla zorganizována Dr. Fr. Mráčkem jako pouť a zároveň jako charitativní pomoc tamním zkoušeným národům na dobu od 28. prosince do 3. ledna. Dopoledne 28. prosince vyjely dva autobusy z Prahy, jeden s českými poutníky, druhý s moravskými. Jel s nimi jeden kněz, nám známý P. Josef Brychta, bývalý farář ve Slavonicích a bývalý děkan dačického děkanátu, později působící v Tuřanech a nyní u sv. Jakuba v Brně. A pět bohoslovců z pražského a olomouckého semináře. Já jsem se k nim ještě s jedním mladým farníkem připojil na hranicích v Dolním Dvořišti.
Jeli jsme klidně přes Rakousko a pak přes země bývalé Jugoslávie Slovinsko a Chorvatsko, až nás ve dvě hodiny v noci zastavila policie, protože se pro strašlivé větrné bouře nedalo jet dál, hlavně ne trajektem přes moře u poloostrova Pag, kudy se muselo jet pro blízké boje. Jinak se jelo podle pobřeží bezpečně a nebylo vidět stopy války. Večer 29. prosince ve 21 hod. jsme měli mši sv. u františkánů v Zadaru. Do Medžugorje jsme dorazili před pátou hodinou ráno 30. prosince.
Náš denní pořádek byl asi takový: dopoledne jsme měli v kapli u řádových sester českou mši sv. pro naše poutníky. Jeden den jsme vyšli ve větru a zimě namáhavou cestou spojenou s rozjímavým růžencem na horu Podbrdo, druhý den na horu Križovac s rozjímavou křížovou cestou. Jednoho dne jsme mluvili s Vickou u jejich domu, druhého dne s Jelenou též u domu. Jedno odpoledne jsme jeli do Mostaru, ale o tom dále.
Večer každého dne jsme se zúčastnili bohoslužby, která trvala tři hodiny, od pěti do osmi. Při ní se pomodlí celý 15 desátkový růženec v jehož průběhu se zjevuje Panna Maria. Mše sv. je chorvatsky koncelebrovaná s přítomnými kněžími, jen evangelium se přečte v několika jazycích, též česky. Po mši sv. si kněz klekne u oltáře a všichni se modlí 7× Otčenáš, Zdrávas Maria a Věřím v Boha. 31. prosince klečely přitom vedle něho Vicka a Marija. Po mši sv. je ještě adorace nebo pobožnost u jesliček. Krásné to bylo na zakončení starého a začátek nového roku. Hodně kněží koncelebrovalo a byl plný kostel poutníků, po mši sv. byla děkovná pobožnost venku před kostelem. A potom půlnoční mše svatá.
Ale jistě čekáte, že něco řeknu o válce, která tam zuří. Medžugorje je úplně bez pohromy. Přes největší úsilí poutní místo naprosto zničit, Panna Maria je zázračně zachránila. Tak jako v Lurdech, když při čtvrtém zjevení bylo slyšet hrůzné hlasy, stačil pohled Panny Marie v tu stranu a okamžitě vše utichlo. Poslední den v roce jsme zajeli do Mostaru pustým krajem mezi vápencovými skalami porostlými tu a tam malými keři. Viděli jsme pobořenou novou katedrálu, jen před ní stojí neporušená socha Panny Marie s Ježíškem. Biskupská rezidence je úplně zničená, všechno v ní je zničeno. Odtud jsme jeli k parku, v němž je pohřbeno asi 500 padlých. Pak k františkánskému kostelu, na který dopadly 6. května 1992 čtyři bomby, takže zůstaly trčet jen holé zdi, uvnitř je hromada sutin. Ale klášter nebyl poškozen. Staré město je úplně rozbořené. Z mostů zůstal pouze jeden, ten nejstarší. Lidé žijí v bídě.
Poslední den našeho pobytu se nám podařilo mít českou mši sv. pro naše poutníky brzy ráno v kostele. K polednímu jsme se vydali na zpáteční cestu. Pro strašné větrné bouře jsme ztratili dva dny, a to nám ještě pomáhal Červený kříž, takže jsme přijeli domů 5. ledna místo 3. ledna. Byl jsem zvyklý na velké větry na Moravské Sibiři a měl jsem je rád, ale tak strašné větry jsem v životě nezažil. Připomínaly vítr, lámající skály, který zakusil prorok Eliáš. Tam aspoň převracel kamióny.
V Lurdech, ve Fatimě i v Medžugorji Panna Maria vyzývala a vyzývala k modlitbě, zvláště k růženci. Už v Lurdech volala třikrát „pokání, pokání, pokání“. Ale ještě více volala k pokání ve Fatimě a nejvíce v Medžugorji. Zde ještě navíc k postu. V Lurdech se představila jako Neposkvrněné početí, ve Fatimě jako Královna svatého růžence a v Medžugorji jako Královna míru. Na těchto místech je cítit její přítomnost a její působení do celého světa. Ta zůstanou v člověku.
P. Metoděj Minařík O.Carm.
