XXIV. Napadly mě myšlenky, co se teď se mnou děje, že jsem již dlouho nic nezakusila od své láskyplné Matky. Myslela jsem si, zda je snad něco ve mně, nebo zda se jí na mně nelíbí něco, co ji ode mne oddaluje. A ačkoli jsem v sobě stále cítila, že je dosud velmi láskyplně a mile v mé duši, bylo to jako od vzdálené Matky, s níž nemám žádné spojení a o které neslyšíme žádných zpráv. Utěšovala jsem se myšlenkou: má láskynejhodnější Matka je uspokojena, že její milovaný Syn je u mne. Kdyby mi její milostná návštěva byla nutná, nepochybuji, že by ke mně přišla a zjevila se mi jako předtím, jak mi slíbila. To bylo den před svátkem Navštívení láskyhodné Matky.
Ve svátek Navštívení přesvaté Panny jsem v nitru cítila, jak se ve mně zažíhá a plane oheň lásky k ní a zároveň k Bohu, a mé srdce bylo raněno onou nejněžnější láskou.
Když jsem se připravovala na svaté přijímání, vrátila se mi ona touha spojit se láskou spolu s ní v Bohu a s Bohem. Byla jsem, jak se zdálo, přetvořována v Boha a zároveň v Marii velmi podivuhodným vznešeným a duchovním způsobem, který nedovedu vysvětlit. Cítila jsem se jako ovládnuta Bohem a Marií a že přijímám v duši od Boha skrze Marii nadpřirozený život, a tak se zdálo, že žiji, dýchám a miluji skrze Boha a skrze Marii. Má duše, Bůh a Maria jsou sice tři, ale tito tři se zdají pouze jedno, láskou stráveni v jedno a splynulí v jedno.
Když jsem již měla přijímat, viděla jsem svou nejsladší, láskyhodnou Matku blízko sebe po mém pravém boku a zároveň jejího milovaného Syna Ježíše, mého jediného milovaného, přímo před sebou, a zdálo se mi, že dávám své srdce své láskyhodné Matce, aby je odevzdala mému milovanému Ježíši a prosila ho láskyplně, aby mi bylo dovoleno obnovit snoubeneckou věrnost jejímu nejmilejšímu Synu, mému milovanému. A to se i stalo…
Po přijetí svatého přijímání zmizela ona obraznostní přítomnost či představa Ježíše a Marie, že jsem již neviděla jejich podobu. A zůstala jsem v jakémsi důvěrném, trpném spojení a požívání věčného, nekonečného, beztvárného a nejvyššího dobra. Přesvatá Matka Boží a má láskyhodná Matka byla, jak se zdálo, do tohoto spojení a požívání spolu pojata tak přejednoduchým, abstraktním a duchovním způsobem, že mi v duchu nezůstal žádný nebo jen nepatrný její obraz.
Zdálo se mi; že to Bůh působí naprosto trpně v duši, neboli zatímco se ona chová trpně, a že se tam nepřimíchává nic mého, neboť se to vykonává příliš čistě. Pociťuji, že bych v rozumu nemohla mít nebo vytvořit si nějaký tělesný obraz nebo podobu láskyhodné Matky. To, co mi zde Bůh dopřává, abych požívala, děje se velmi odtažitou vzpomínkou, čistým poznáním a rozplývající se láskou v Bohu a v Marii.
(Přeložil P. Metoděj F. Minařík O.Carm.)
