XXII. Jak se mi zdá, je mi zjevování a poučování nebo vedení láskyhodné Matky a sv. Josefa již odnímáno co do způsobu. Už je tak nevnímám, nýbrž je to více duchovně a odtažitě. Oni se mi neodnímají co do podstaty, ale jak jsem přesvědčena, požívám jich vznešenějším způsobem, více vzdáleným od smyslů, protože mě již přivedli k cíli, pro který se toto zjevení dálo. Neboť svým poučováním a libým působením učinili mě, jak se zdá, schopnou a připravili mě, či spíše přivedli k bližší a vznešenější spojné lásce s mým božským Milovaným a více zranili mé srdce svatou láskou k němu. Učinili mě taktéž mnohem důvěrnější s mým Milovaným a sdělili mi více jeho milou povahu, přirozenost a ducha, než kdy předtím.
Neboť cítím uvnitř, ba v celé bytosti, tak božskou proměnu, že to nedovedu vyjádřit. To je dostatečným důkazem, že v tom, co mne potkalo ve svátek sv. Josefa, nebyla žádná lest nebo klam. Od té doby je základ (fundus) mé duše takřka celý naplněn a proniknut tak vynikajícími a dokonalými ctnostmi, hlavně dobrotivostí, blahovolností, milou povahou, láskou a milosrdenstvím. Tím se stává, že svým nepřátelům nebo těm, kdo mi činí něco zlého, ze srdce odpouštím, mám s nimi soustrast, prokazuji jim laskavost a blahovolnost, nevzpomínám na zla a příkoří, kterých se mi dostalo, prosím Boha, aby jim ráčil odpustit, a stejně v ostatních věcech.
