Doporučujeme
Fotogalerie ZDE>>>
Myslím, že my, kdo běžíme cestou lásky, nemusíme myslet na to, co se nám může v budoucnu přihodit bolestného, neboť by to znamenalo, že nám chybí důvěra, a to je, jako bychom se míchali do díla stvoření.
(Terezie od Dítěte Ježíše, poslední rozhovory, 23. července 1897)
Existuje jedna forma modlitby, která nás zvlášť podněcuje k tomu, abychom se pustili do evangelizace, a motivuje nás k tomu, abychom usilovali o dobro druhých. Je to přímluvná modlitba. (…) Objevujeme tak, že přímluvná modlitba nás neodvádí od opravdové kontemplace, protože kontemplace, která vytěsňuje druhé lidi, je klam.
(papež František, apoštolská exhortace Evangelii gaudium 281)
Drahá Marguerite,
Ty právě zahajuješ nový školní rok, … pro mě je to předvečer návratu do zákopů… Kdyby se stalo, že by mě zasáhla jedna z těch nešťastných střel, cítil bych se silnější a klidnější při pomyšlení, že se pevně přidržuješ mého pohledu na Tebe, který se, jak doufám, shoduje s úsudkem našeho Pána; - ve jménu Jeho samotného jsem se vždy snažil k Tobě hovořit a konejšit Tě.
Můj dopis Vás zastihne uprostřed největší práce. Vždyť to není žádná maličkost uvést do chodu nový školní rok. Přijměte všechno hned ze začátku s radostí, ale ne proto, že Váš ubohý život je jakoby stravován velkým tlakem vnějších povinností, nýbrž proto, že to všechno je pro Vás vůle Boží. Jeho svatá vůle v daném okamžiku. (…) Vaše a Jeho vůle mají tvořit jednotu. V tom je pro Vás skryto tajemství, jak ze všeho toho dravého denního shonu načerpat hlubokou vnitřní usebranost.
(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis řádové sestře – učitelce, 4. října 1931)
Naše zmaření je nejmocnějším prostředkem, který máme, abychom se spojili s Ježíšem a vykonali dobro pro duše; svatý Jan od Kříže to opakuje téměř na každém řádku. Jestliže můžeme trpět a milovat, můžeme mnoho, můžeme nejvíce na tomto světě: cítíme, že trpíme, ale ne vždy cítíme, že milujeme, a to je velké utrpení navíc! Víme však, že bychom chtěli milovat, a chtít milovat již znamená milovat.
(Charles de Foucauld /1858–1916/, dopis bratranci, 1. prosince 1916, několik hodin před smrtí)
Láska, to znamená tě poslechnout: ihned a s vírou poslechnout i v tom, co zarmucuje srdce a otřásá duchem, i v tom, co převrací všechny názory, které jsme si udělali. Láska, to je okamžitá a úplná oběť toho, co je nám nejdražší, tvé vůli… Obětování jediného syna, toho, co je našemu srdci nejdražší… Láska znamená vyměnit všechno, co máme, za všechnu bolest z lásky k Pánu…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, listopad 1896, Qui peut résister à Dieu)
V reakci na polemiky, které se v posledních dnech objevily v souvislosti se slovy papeže Františka, cituje komuniké Svatého stolce papežovy „četné“ intervence týkající se války a připomíná, že vždy odsuzoval ruskou agresi jako „morálně nespravedlivou, nepřijatelnou, barbarskou, nesmyslnou, odpornou a svatokrádežnou“.
Modlete se o Lásku. To je jediná modlitba, kterou máme konat. Pro duše, které mám rád, nemohu prosit o nic jiného než o Lásku; to je jediná skutečnost, která má nějakou cenu, jediná nepomíjivá věc, o kterou mám pro vás prosit.
(Maria-Eugène od Dítěte Ježíše /1894–1967/, duchovní cvičení, 1951)
Proč jsem vstoupil k trapistům? Z lásky, z čisté lásky… Miluji našeho Pána Ježíše Krista, byť srdcem, které by chtělo milovat více a lépe, ale miluji jej a nemohu snést jiný život než jeho, nemohu vést nějaký klidný a úctyhodný život, když ten jeho byl tvrdší a opovrhovanější než jakýkoli jiný…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, korespondence, duben 1890)
Nemyslete, že mě lekáte, když mluvíte „o svých promarněných nejlepších letech“. Děkuji Ježíši, že na vás s láskou pohlédl jako kdysi na mladého muže z evangelia. (…) Milujete svatého Augustina, svatou Magdalénu, tyto duše, kterým bylo mnoho odpuštěno, protože mnoho milovaly. Já je mám také ráda, mám ráda jejich kajícnost, a hlavně – jejich zamilovanou odvahu!
(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 247, abbé Bellièrovi, 21. června 1897)