KARMEL

Bože, ve své dobrotě obdaruj mne sebou, protože jen Tebe potřebuji a nic víc, a nebudu muset toužit po ničem menším a po tom, co se Ti musí klanět. A budu-li žádat cokoliv menšího, vždy zůstanu nenaplněná, ale daruješ-li se mi Ty, postrádat nebudu nic.

(Juliana z Norwiche /1342–1416/, DT 5)

Ach Marie, jak jsi šťastná, že máš srdce, které umí takto Milovat… Děkuj Ježíši, že ti dal tak vzácný dar, a dej mu své srdce úplně celé. Tvorové jsou příliš malí, než aby mohli naplnit nesmírné prázdno, které Ježíš v tobě vytvořil, nedávej jim místo ve své duši… (…) Miluj ho šíleně za všechny, kdo ho nemilují! (…) Ty, malá Ježíšova privilegovaná, se modli, aby tvá nehodná malá sestra dovedla Milovat tak jako ty, je-li to možné!...

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 93, Marii Guérinové, 14. července 1889)

Když je Bůh spokojený s naší dobrou vůlí a s naší upřímnou snahou, tak bychom se i my měli spokojit s konečnými výsledky, které nám uděluje.

(Vincenc de Paul /1581–1660/)

Bože můj, teď víc než kdykoli jindy jsem před Tebou. Jsem před Tebou stále. Dosud jsem byla víc v sobě a viděla jsem sebe. Nyní mi nějak umožňuješ ztratit sebe, jako bych přestávala existovat, přestávala být tou, která byla dosud. Neumím už být tou a neumím ani ještě být jiná, taková, jakou mě chceš mít. (…) Pomoz mi najít se a pomoz mi setkat se s Tebou v sobě. A dokud se musím ztrácet v temnotě své vlastní bytosti, drž mě za ruku jako své dítě, dej mi, abych porozuměla Tobě a Tvému konání i díky lidem, které jsi mi na cestě dal…

(Karol Wojtyła, korespondence, úryvek z modlitby pro Wandu Półtawskou, 13. 2. 1963)

Když se zcela a úplně vložíme do Božích rukou, můžeme důvěřovat, že On sám z nás něco udělá. Na Něm záleží, jak to dopadne. Není zapotřebí, abychom se stále pozorovali a měřili. A věřte mi ještě toto: lidé, o nichž píšete, že vám bylo dovoleno je poznat a o kterých se vám zdá, že se přibližují ideálu dokonalého křesťana, jsou právě tak ubozí, sami sebou právě tak nejistí jako vy, když se na ně podíváme zevnitř.

(Terezie Benedikta od Kříže, korespondence, úryvek z dopisu adresovaného jedné studentce)

Buďte zakořeněná v Bohu. Desetkrát denně se od něho dožadujte pokoje duše, protože bez něho nelze učinit žádné rozhodnutí, které by nás neuvrhlo do katastrofy. S Bohem však budete silnější než dění kolem Vás a vyjdete odtud s ještě větší důvěrou v jeho lásku.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Pokud můžete mluvit s Pánem v modlitbě, promluvte si s Ním, chvalte Ho. Pokud nemůžete mluvit kvůli únavě, zmatku v duši, buďte připraveni Mu sloužit. Zůstaňte v klidu a udělejte gesto, které ukazuje Váš respekt. Pán Vás uvidí a Vaše přítomnost bude pro Něho příjemná. Požehná ticho, které mu obětujete a najdete pokoj a útěchu, když Vás vezme za ruku.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/)

Vy jdete ruku v ruce s Ježíšem Kristem, když posloucháte jeho slova a slavíte v radosti jako v bolesti jeho lásku. Tím nesete v sobě celý svět, kde je tolik bolesti. Buďte vděčná za tyto možnosti.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 12. května 1998)

Každá opravdová modlitba je modlitbou celé Církve. Každou modlitbou se v Církvi něco děje. Každou modlitbou se modlí sama Církev, neboť je to sám Duch svatý, který v každé jednotlivé duši za nás prosí vzdechy, které nelze vyjádřit.

(Terezie Benedikta od Kříže, Modlitba církve, příspěvek do sborníku Akademické jednoty, 1936)

Řehole k nám promlouvá od rána do večera, aby nám každým okamžikem ukazovala vůli dobrého Boha. Kéž byste věděl, jak miluji tuto Řeholi, která je formou, v níž mě Bůh chce mít svatou!

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 141)