KARMEL

On je tak dobrotivý, že žádá, abychom přivolili jen tehdy, můžeme-li v určité chvíli svého života říci ano. A svým přátelům dopřává, že mu to ano – puzeni jakousi nepotlačitelnou silou – řeknou.
Jestliže se dnes snažím milovat, pak mi zítra dá vykonat s radostí to, co si přeje, abych zítra vykonal.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Matka je zahrnuta do eucharistické formy bytí. Její jednota se Synem se stala o Velikonocích tak velikou, že už nemohou být od nynějška rozděleni. Tam, kde je Syn podstatně a skutečně přítomen, tam nemůže Matka chybět. Jestliže to, co přijímá křesťan u oltáře, je opravdu Tělo Pána, pak je to i tělo, které se stalo tělem v Matce a kterému dala všechno své k dispozici. Protože řekla „ano" k tomu, aby se stal člověkem, říká „ano“ i ke každému jeho novému příchodu na svět, který se uskutečňuje v proměňování při každé mši svaté.

(Adrienne von Speyr /1902–1967/, Služebnice Pána; překlad Marta Pavlíková a Terezie Brichtová)

Milosrdenství obnovuje a vykupuje, protože je setkáním dvou srdcí. Boží srdce jde vstříc tomu lidskému, zahřívá je a ozdravuje. Srdce z kamene se stává srdcem z masa, schopným lásky navzdory vlastnímu hříchu. Tady je zřejmé, že je opravdu novým stvořením: jsem milován, tedy existuji; je mi odpuštěno, tedy se opět rodím k novému životu; byl jsem „omilosrdněn“, a proto se stávám nástrojem milosrdenství.

(papež František, Apoštolský list k závěru Svatého roku milosrdenství, odst. 16; 2016)

Stále více si uvědomuji, jak starozákonně myslím a cítím; však jsem také v minulých měsících četl mnohem více Starý než Nový zákon.
Jen ten, kdo ví, že Boží jméno nelze vyslovit, smí vyslovit jméno Ježíš Kristus;
jen ten, kdo miluje život a zemi tak, jako by s ní všechno končilo a ztrácelo smysl, může věřit ve vzkříšení mrtvých a nový svět;
jen ten, kdo se podřídil Božímu zákonu, může pak mluvit také o milosti;
a jen uznává-li Boží hněv a pomstu nad jeho nepřáteli jako platné skutečnosti, může proniknout k jeho srdci něco z odpuštění a lásky k nepřátelům.
Kdo chce příliš rychle a bezprostředně žít a smýšlet novozákonně, není podle mne žádný křesťan.

(Dietrich Bonhoeffer /1906–1945/, dopis z nacistického vězení, příteli, 5. prosince 1943; citováno podle knihy Dietrich Bonhoeffer, Odpor a odevzdání, Dopisy z vězení. Kalich 2023)

Radost zmrtvýchvstalého Krista nás nechce učinit necitlivými k utrpení druhých. Naopak, chce, abychom byli ještě citlivější a mohli nést v nitru onu velkou radost a současně hluboce vstupovat do utrpení a tísně svého bližního. Není v tom žádný rozpor: radost nestojí proti soucítění. Dokonce bych řekl, že je udržuje.

(Olivier Clément /1921–2009/)

Když pomáhá On, všechno se pro kohokoli z nás stává snadným; a jakmile se jen trošku skryje, už jsme zdrceni. Kéž Vás zaplaví Jeho velikonoční světlo!

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Řekni Ježíšovi – Chceš ode mne větší lásku? To je ale nad mé síly! Daruj mi tedy víc lásky, a já Ti ji nabídnu jako obětní dar. – Nepochybuj, že Ježíš přijme Tvou modlitbu, a buď v pokoji.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/, korespondence)

Cílem putování veškerenstva je plnost Boží, které již dosáhl zmrtvýchvstalý Kristus, jenž je středem zralosti, k níž všechno směřuje. Konečným cílem ostatních tvorů nejsme my. Všichni se naopak spolu s námi a skrze nás ubírají ke společnému cíli, kterým je Bůh, v transcendentní plnosti, kde všechno objímá a osvěcuje vzkříšený Kristus. Člověk obdařený inteligencí a láskou a přitahován Kristovou plností je povolán přivést všechno tvorstvo k svému Stvořiteli.

(papež František, encyklika Laudato si´, čl. 83; 2015)

Drahá Marg,

… když Ti píšu, přibližuji své myšlení Tvému pod nejmocnějším vlivem, jaký zde na zemi existuje, pod vlivem umírajícího Pána – a shodou okolností by Ti můj dopis mohl dorazit, alespoň doufám, na Velikonoční pondělní ráno. Byl bych moc rád, aby toto ráno bylo v Tvém srdci světlo a pokoj, ať už budou vnější okolnosti jakékoli – pokoj rodící se z důvěry v Toho, kdo přemohl smrt, tj. kdo dokáže zařídit, aby se každé naše umenšení obrátilo v růst života v Něm.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis sestřenici, Velký pátek 1919; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)

Naše Vzkříšení!
Nepochopitelná a věčná Trojice!
Otevři mou duši síle, Vykupiteli, naše Vzkříšení!
Ó Světlo, které nám sesíláš Světlo, abychom v tvém Světle mohli vidět!
Právě v tomto Světle vidím: bez něho bych byla slepá,
neboť ty jsi Ten, který Jsi,
a já jsem ta, která nejsem.
Ve tvém Světle poznávám svou chudobu a potřeby Církve i celého světa.
A protože v tvém Světle tak dobře vidím,
prosím tě,
abys rozčtvrtil mou duši pro spásu světa.

(Kateřina Sienská /1347–1380/, úryvek z modlitby; duben 1379)