Doporučujeme
Nemáme zápasit tak, že se nutíme k tomu, co je nám protivné. Máme se utíkat vzhůru k Bohu a poté sestoupit dolů s paprskem lásky, kterou Bůh miluje ty druhé. Pak bude snadné myslet to s nimi dobře, a srdce se zklidní.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Mír neznamená jenom to, že není válka, ani se neomezuje na pouhou rovnováhu nepřátelských sil, ani nevzniká z panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně se o něm mluví jako o „díle spravedlnosti“. (…) Protože lidé jsou hříšní, hrozí jim nebezpečí války a bude hrozit až do Kristova příchodu. (…) Nedávné války způsobily našemu světu nesmírné škody hmotné i mravní, a přesto ještě teď den co den v některé části Země pokračuje válka ve svém ničivém díle. (…)
V předvečer 1. výročí ruské agrese na Ukrajině nabízíme dvojí setkání s hlavou řeckokatolické církve na Ukrajině, kyjevsko-haličským arcibiskupem Svjatoslavem Ševčukem. V prvním textu shrnují novináři nedávné Ševčukovo vystoupení pro média.
Druhý text je bolestným dopisem, který pan arcibiskup adresoval již v srpnu 2014 (krátce po anexi Krymu) biskupským konferencím a všem lidem dobré vůle.
Myslím, že jsem tím více sjednocena s Bohem, čím ubožejší se cítím. Namísto aby mne zarmucovala, mne má bída naplňuje radostí, neboť čím více cítím svou nedokonalost, tím více se mi otevírá Jeho nekonečné milosrdenství. Právě tím, že uznávám, jak hluboko vlastně jsem pod všemi ostatními, také chápu, jak nekonečná a mocná je Jeho láska ke mně.
(Marie od Nejsv. Trojice /Marie-Antoinette Gauser; 1889–1918/, korespondence)
Všemohoucí a svrchovaně mírný Bože, ty jsi žíznícímu lidu otevřel ve skále pramen živé vody. Vyveď z tvrdosti našeho srdce slzy pokání, abychom mohli plakat nad svými hříchy, a zasloužili si tak pro tvé milosrdenství jejich odpuštění.
(Modlitba Ad petendam compunctionem cordis, Missale Romanum, ed. typ. 1962)
Vyznávám se všemohoucímu Bohu,
tobě, který jediný znáš
mé srdce a můj život,
který jediný odpouštíš hříchy,
který jediný ze mě dokážeš sejmout břemeno
a který dovedeš uvést do pořádku,
co jsem pokazil;
Někdy se musíme zotavit na duchu i na těle nějakou oddechovou činností. Aby bylo dovoleno hrát hry a tančit, musí to být pro oddych, a ne z náchylnosti; nakrátko, a ne až do únavy či do úpadu; a musí to být jen občas. Jestliže z toho někdo udělá pravidlo, změní zábavu v zaměstnání.
Tanči a hrej podle okolností, když se ti bude jevit opatrným a ohleduplným přizpůsobit se a zalíbit počestné společnosti, v níž budeš, neboť přizpůsobení je odnoží křesťanské lásky a z věcí nelišných dělá dobré, z nebezpečných dovolené.
Jestliže Vám někdo něco vyčítá, a zejména je-li vůči Vám ironický, nedovolte nikdy, aby Vám to vniklo až do hlubin srdce: zranilo by Vás to a učinilo méně pozornou vůči Bohu. Ať to po Vás steče jako voda po peří labutě. Jsou to věci lidské, z Ježíšovy lásky nevycházejí.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Ježíš! Aby ho člověk měl, stačí se mu oddat se zavřenýma očima!
Nesmíme se snažit chápat. Je to tajemství lásky. Kdybychom se je pokoušeli zkoumat, znepokojovali bychom se, báli bychom se, že ho nejsme hodni, že mu dostatečně neodpovídáme, chtěli bychom do toho vložit něco svého. A to Ježíš nechce. Chce, abychom se mu vydali…, se zavřenýma očima!
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, osobní poznámky, 1940)
+ Moje milá Wando,
dnes ještě před odjezdem mě napadla jedna myšlenka, kterou Ti chci sdělit: nasávej krásu přírody, krásu zimy. Má také moc uspokojit člověka a kontaktovat ho s Bohem i s ním samým.
Líbám Tebe i děti
Bratr
(Jan Pavel II. /1920–2005/, korespondence)
Pane a Bože, zdá se, že nám připravuješ Babylon, jenž sestává ze zbořených věží našich nadějí, zbořených věží naší práce, zbořených věží našeho majetku! (…)
Ty jsi nechtěl sejít ze svého nejsvětějšího nebe do svatého světa, nýbrž do světa bezbožného; nechtěl jsi sejít do světa, který by byl plný Tvé božskosti, nýbrž do světa nevěřících. Pane a Bože, přijmi naši osamělost, přijmi naši ztracenost, přijmi Babylon, jímž se stáváme my sami. Pane a Bože, přejdi nad námi ve své síle a buď oním kamenem z hory, který zničí všechny naše chtíče! Přejdi nad námi ve svém žáru a staň se ohněm, který vše zbavuje nečistot! Přejdi nad námi v záři svého světla, které pohltí veškerou tmu! Pane a Bože, kéž pohltíš onen Babylon, jímž jsme my, do svého svatého Jeruzaléma, jímž jsi Ty sám!
(Erich Przywara SJ /1889–1972/, Modlitby tohoto věku, 15; v době 2. světové války)