Někdy se musíme zotavit na duchu i na těle nějakou oddechovou činností. Aby bylo dovoleno hrát hry a tančit, musí to být pro oddych, a ne z náchylnosti; nakrátko, a ne až do únavy či do úpadu; a musí to být jen občas. Jestliže z toho někdo udělá pravidlo, změní zábavu v zaměstnání.
Tanči a hrej podle okolností, když se ti bude jevit opatrným a ohleduplným přizpůsobit se a zalíbit počestné společnosti, v níž budeš, neboť přizpůsobení je odnoží křesťanské lásky a z věcí nelišných dělá dobré, z nebezpečných dovolené.
Potěšilo mne, když jsem se dočetl o sv. Karlu Boromejském, že byl shovívavý ke Švýcarům v některých věcech, v nichž jinak býval značně přísný; nebo že sv. Ignác z Loyoly neodmítl zahrát si karty, když ho pozvali. A sv. Alžběta Durynská hrála a tančila, ale nebylo to nijak na újmu její zbožnosti: ta totiž byla v její duši tak dobře zakořeněna, že uprostřed marnivé nádhery, do níž ji uvádělo její postavení, jen vzrůstala… Velké ohně se větrem rozdmýchávají, kdežto malé, nejsou-li přikryty, uhasínají.
(František Saleský /1567–1622/, Úvod do zbožného života, část 3, kap. XXXI a XXXIV)