Stvořils nás, Pane, s přízní vyšel vstříc
nám lidem, jimž hřích všechno vzal.
Člověk chřad víc a víc
až nejchudším
se stal.
Co dál?
S tebou chci vstát
a vzletem skřivánčím
tvé vzkříšení chci vyzpívat,
než zakončím let pádem do hlubin.
Už při zrození pláčem jsem se ozval,
v nemocích, v hanbě hříchu žil.
Tříbil jsi mě a pozval
mě k sobě blíž,
však víš…
Teď slyš
můj hlas a spoj
svou božskou peruť s mou,
ať slavím vítězství tvé přetajemné,
a vše, co trápí mě, ať vzlétne ve mně.
(George Herbert /1593–1633/, Perutě velikonoční, překlad Josef Hrdlička)