KARMEL

Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846–1878)

Pane, má země je suchá a spálená,
pošli mi vláhu!

Mé tělo je v rozkladu,
mé nohy mě už neunesou, mé ruce se už nemohou hýbat.
Mé nervy jsou křečovitě stažené,
mé kosti jsou vysušené, dřeň mých kostí zatuchla.
Vlasy na mé hlavě jsou tvrdé jako štětiny,
stojí jako hory a bodají mě jako jehly.
Mé uši jsou zavřené
a tak hluché, že neslyším nic.
Oheň plane z mých očí,
které už nedokáží vidět světlo.
Můj nos necítí.
Jazyk se mi lepí k patru
a není sto vyslovit nějaké slovo,
aby volalo k Tobě.
Mé zuby jsou sevřené
a nepřejde přes ně vzduch,
takže musím zemřít.
Mé rty jsou vyschlé tak,
že jimi nemohu hýbat,
abych vzkřikla o pomoc.
Pane, pošli této neúrodné zemi rosu
a probudí se k novému životu.

Převzato z knihy: Svetlo z Tábora, Mirjam – malá Arabka
Autor: Amédée Brunot
Vydalo: Vydavateľstvo Polypress 1998
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Související

Hříchy jako dobrý hnůj
Ranní modlitba malé Arabky
Životopis bl. Marie od Ukřižovaného Ježíše