Doporučujeme
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Nečiníme-li pokroky na své duchovní cestě, máme všichni sklon svalovat vinu na druhé nebo na okolnosti. Nemám kdy se modlit, mám moc práce, žiji v ustavičné časové tísni, děti moc křičí, nenacházím dostatečnou oporu ve společenství, moji spolubratři (sestry) mi nerozumí, nemám duchovního rádce... Seznam je nekonečný.
Věříme-li však opravdu, že Bůh je naším Otcem a že drží všechno ve své ruce, pak víme, že nemůže existovat nic, co by nám v naší duchovní cestě bránilo. „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?... V tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,35–39).
Ježíšův život je nad všechny ostatní příkladem, jak to, co se zdálo být překážkou, bylo ve skutečnosti prostředkem. Farizeové, kteří Ježíše zatracují a chtějí mu zabránit, aby vystupoval v úloze mesiáše, právě svým odporem a tím, že Ježíše dají usmrtit, ho přivedou k cíli. Ježíšovým cílem je přece kříž. Ti, kdo na něj Ježíše přibili, netušili, že tím slouží Božím záměrům. V Božích rukou nám i naši nepřátelé prokazují službu. Právě ryba, která chtěla Tóbijášovi ukousnout nohu, se stala jemu i jeho anděli strážnému potravou a dokonce i lékem (Tób 6,3–5). Kdyby ses zbavil onoho trapiče, který tě neustále šikanuje, máš dojem, že bys konečně měl klid a mohl se oddat modlitbě. Bůh však používá právě toho trýznitele k tomu, aby prohloubil tvůj vnitřní pokoj, takový pokoj, který nebude závislý na vnějších okolnostech, nýbrž bude zakotven v Bohu. Tvoji nepřátelé se tak stanou tvými přáteli.
Převzato z knihy: Otče, odevzdávám se ti
Autor: Wilfrid Stinissen OCD
Vydalo: KNA
Související články
Kde je láska, tam je dávání
Dělej to, co děláš!
Odevzdáme-li se, náš život se stane modlitbou