Doporučujeme
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Je-li Bůh Stvořitelem nebe a země, je-li tím velkým režisérem, který řídí divadlo světa a lidstva, pak jej mohu potkávat všude. A prostřednictvím všeho, co se děje, vylévá na mne svou lásku. „Otevři svá ústa,“ říká, „naplním je“ (Ž 81,11). Nemusím přemýšlet, kdy je moudré ústa otevřít a kdy je lepší je zavřít. Budu je mít ustavičně dokořán otevřená.
Sídlím v zemi, která oplývá mlékem a strdím. Každým okamžikem se mi dostává skvělé a vydatné potravy. Ta ovšem nechutná vždy jako med, někdy je dosti trpká, my však víme, že co je trpké, je často nejužitečnější. Boží počínání naplňuje celý vesmír. Na mně je, abych se mu odevzdal a dal se jeho vlnami pohánět a unášet.
Hledáme Boha. Ve skutečnosti však Boha vůbec hledat nemusíme. Bůh je všude. Nikdy se mu nemůžeme vyhnout. Všechno o něm hovoří, všechno něco z něho zprostředkovává. Nemusíme chodit daleko, nemusíme si pořizovat kompas, abychom se k němu dostali. Bůh dlí v naší skutečnosti: v našich rodičích, v našem těle, ať je zdravé či nemocné, v našem nadání či v našem omezení, v našem bohatství či v naší chudobě, v našem vysokém či nízkém stupni inteligence. Jakmile přestaneme proti tomuto všemu bojovat, jakmile se otevřeme této skutečnosti, která je Boží skutečností, a přijmeme ji, pak žijeme v Božím království...
Kamkoli se obrátíme, narážíme na Boha. Když si člověk toto začne uvědomovat, sám se pozná v údivu, jaký prožívá Jákob. Jákob procitá ze spánku a volá: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!... Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská“ (Gn 28,16n). Sen o žebříku, jehož vrchol dosahoval k nebesům a po němž vystupovali a sestupovali andělé, dal Jákobovi pochopit, že existuje spojení mezi nebem a zemí a že andělé ustavičně přicházejí s poselstvím z nebe. Místo prozaických, nudných událostí teď potkáváme anděly.
Většina křesťanů se místo toho podobá učedníkům, kteří viděli Ježíše kráčet po jezeře, ale měli za to, že to je přízrak. Dokonce i Marie z Magdaly se mylně domnívá, že vidí zahradníka, když se jí zjeví Ježíš. Kéž bychom byli jako nevěsta v Písni písní, která poznala ženich na dálku: „Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky... Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím“ (Pís 2,8n).
Převzato z knihy: Otče, odevzdávám se ti
Autor: Wilfrid Stinissen OCD
Vydalo: KNA
Související články
Kde je láska, tam je dávání
Dělej to, co děláš!
Odevzdáme-li se, náš život se stane modlitbou