KARMEL

Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)

Udivuje mě, že jste mi nenapsala svůj názor na knihu, kterou jsem Vám poslal a kterou jste musela obdržet...

Vážená a ctěná Matko! (1)

Od slečny N. jsem dostal... růžence, které jste po ní poslala. Udivuje mě, že jste mi nenapsala svůj názor na knihu, kterou jsem Vám poslal a kterou jste musela obdržet (2); cvičte se v tom na stáří, lépe pozdě než vůbec.

Nemohu pochopit, jak by duchovní osoby mohly žít šťastně bez cvičení se v životě v Boží přítomnosti. Pokud jde o mne, uchyluji se s Ním do hlubin a do středu své duše, jak často jen mohu, a když jsem takto s Ním, nebojím se ničeho; avšak nejmenší odchýlení se od tohoto cvičení je pro mne peklem.

Toto cvičení neumrtvuje tělo; proto je tělu radno čas od času, a dokonce častěji, odejmout některé malé, neškodné a dovolené útěchy (3). Neboť Bůh nestrpí, aby duše, která mu chce zcela náležet, se nechávala – kromě od Něj samého – těšit ještě od jiných. To je víc než jasné!

Neříkám, že se kvůli tomu musí člověk velmi omezovat; ne, člověk má Bohu sloužit ve svaté svobodě. Máme pracovat věrně, beze spěchu a neklidu a přitom svého ducha pokojně a tiše zaměřovat k Bohu, kdykoli zjistíme, že je rozptýlený.

Přesto je nutné celou svou důvěru vložit v Boha, osvobodit se od všech ostatních starostí, dokonce i od množství zvláštních, byť dobrých, pobožností, jimiž se však člověk zbytečně zatěžuje, neboť tyto pobožnosti vposledku představují jen prostředky, abychom dospěli k cíli. A protože cvičením se v životě v Boží přítomnosti jsme u Něj, jenž je naším Cílem, je pro nás zbytečné vracet se k prostředkům, ale můžeme s Ním stále láskyplně rozmlouvat tím, že zůstáváme v Jeho svaté přítomnosti – někdy úkonem klanění, chvály, touhy, jindy zase úkonem odevzdanosti, díků a všemi možnými způsoby, jaké náš duch jen dokáže vymyslet.

Nenechte se zbavit odvahy odporem, jenž pociťuje Vaše přirozenost. Musíte si udělat násilí; člověk si na začátku často myslí, že jde o ztracený čas. Musí ale vytrvat s pevnou rozhodností až do smrti a pokračovat navzdory všem obtížím (4). Svěřuji se do modliteb Vaší svaté komunity a zvlášť do Vašich a zůstávám s Vámi v Pánu

Váš etc.
Paříž, 3. listopadu 1685

(1) Dopis je adresován stejné řeholnici, které je adresován dopis předchozí (Kdybych byl kazatelem...).
(2) Jde o knihu pojednávající o životě v Boží přítomnosti, víc o této knize nevíme.
(3) Tato rada nám může připomínat praxi malých obětí, které se snažila Ježíši každodenně přinášet sv. Terezie z Lisieux.
(4) Tato slova nám zase připomínají Terezii z Avily a její doporučení „udělat pevné a rozhodné předsevzetí, že se dotyčný (na cestě vnitřní modlitby) nezastaví... ať se děje, co se děje... i kdyby se celý svět řítil do zkázy“.

Převzato z knihy: Bruder Lorenz von der Auferstehung, Gesammelte Werke
Editor: sr. Ancilla Karl OCD a P. Antonio Sagardoy OCD
Nakladatelství: CERF Paříž, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Související články

Měj za ztracený každičký den, kdy jsi nemiloval Boha
Víro, tak málo známá a ještě méně žitá!
Voják, kuchař a švec bratr Vavřinec od Vzkříšení