KARMEL

Jan od Kříže sám nevyhledával své věznění. Nesleduje utrpení z pohodlí jako divák a neteoretizuje o nespravedlnosti světa. Utrpení není pocit, který si člověk občas dopřeje, ale je to základní zkušenost našeho života, která nás každodenně navštěvuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Není to utrpení druhých, nýbrž strádání, které prožívá na vlastní kůži. Nedaří se mu držet si od utrpení odstup. Utrpení je místem, z něhož Jan píše.

Ten, kdo přihlíží utrpení druhých, může ještě zvážit, zdali bude následovat výzvu bránit tomu, co by nemělo být. Ale stejně tak dobře může podlehnout sklonu nechtít se vzdát oblíbených návyků, dobytého jmění či svého průměrného všedního života. Věřící člověk se může podobně pohodlně zahnízdit i v modlitbě. Nebo může filozofovat o nespravedlnostech světa nebo teologizovat o spravedlnosti Boží, a přitom zcela lhostejně míjet to, co si žádá jeho nasazení. A konečně, když toto všechno zvážíme, můžeme se rozhodnout raději si zachránit vlastní kůži a dát přednost starosti o sebe než o blaho druhého, ať už je v jakýchkoli nesnázích.

(Terezie Benedikta od Kříže /1891–1942/, Věda kříže)