KARMEL

V lednu 1933 se stal Adolf Hitler říšským kancléřem; v dubnu poslala Edith Stein papeži Piu XI. dopis o situaci v Německu (a v říjnu pak vstoupila na Karmel a přijala řeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže). Ve svých „Vzpomínkách“ k tomu píše:

„Z mých dotazů v Římě vyplynulo, že bych neměla žádnou vyhlídku na soukromou audienci. […] Vzdala jsem proto cestu a přednesla písemně, co mi leželo na srdci. Vím, že můj dopis byl Svatému Otci předán zapečetěný. Také po nějaké době jsem obdržela jeho požehnání pro mě a pro mé blízké. Nic jiného nenásledovalo. Později jsem si však často myslela, zda mu tento dopis asi nepřichází na mysl. V následujících letech se krok za krokem naplňovalo to, co jsem tehdy předpovídala o budoucnosti katolíků v Německu.“

Svatý Otče!

Jako dítě židovského národa, které je milostí Boží jedenáct let dítětem katolické církve, odvažuji se před Otcem křesťanstva vyslovit to, co souží miliony Němců.

Již týdny vidíme, jak v Německu dochází ke skutkům, které se vysmívají každé spravedlnosti a lidskosti – nemluvě vůbec o lásce k bližnímu. Po léta kázali nacionálně socialističtí vůdcové nenávist vůči Židům. Poté co se vládní moc dostala do jejich rukou a poté co ozbrojili množství svých přívrženců – jsou mezi nimi prokazatelně zločinecké elementy –, vzešla tato setba nenávisti. Vláda ještě před krátkou dobou přiznávala, že došlo k násilnostem. V jakém rozsahu, o tom si nemůžeme udělat žádný obraz, protože veřejné mínění je umlčeno. Mohu posuzovat podle toho, co jsem se dozvěděla na základě osobních vztahů: v žádném případě se nejedná o ojedinělé výjimečné události. Pod tlakem hlasů ze zahraničí přešla vláda k „mírnějším“ metodám. Vydala heslo, že „žádnému Židovi nesmí být zkřiven vlas“. Ale tím, že vyhlásila bojkot – tím, že bere lidem hospodářskou existenci, občanskou čest a jejich vlast, přivádí jich mnoho k zoufalství. V posledním týdnu jsem se ze soukromých zdrojů dozvěděla o pěti případech sebevraždy, které byly následkem této nevraživosti. Jsem přesvědčena, že se jedná o všeobecný jev, který si vyžádá ještě mnoho obětí. Můžeme snad litovat, že tito nešťastníci neměli už více vnitřní síly, aby nesli svůj osud. Avšak zodpovědnost padá z velké části na ty, kteří je dohnali tak daleko. A padá také na ty, kteří k tomu mlčí.

Vše, co se stalo a co se ještě denně děje, pochází od vlády, která se nazývá „křesťanská“. Již týdny čekají a doufají nejen Židé, nýbrž i tisíce věrných katolíků v Německu – a domnívám se, že v celém světě –, že církev Kristova pozdvihne svůj hlas, aby zastavila toto zneužívání jména Kristova. Cožpak není toto zbožštění rasy a státního násilí, které je denně rozhlasem vtloukáno do hlav masám, otevřená hereze? Cožpak není vyhlazovací boj proti židovské krvi potupením nejsvětějšího lidství našeho Vykupitele, přeblahoslavené Panny a apoštolů? Není toto všechno v příkrém rozporu s jednáním našeho Pána a Spasitele, který se ještě na kříži modlil za své pronásledovatele? A není to černou skvrnou v kronice tohoto Svatého roku, který se měl stát rokem pokoje a smíření?

My všichni, kteří jsme věrné děti církve a pozorujeme s otevřenýma očima poměry v Německu, obáváme se toho nejhoršího pro vážnost církve, pokud toto mlčení bude nadále přetrvávat. Jsme rovněž přesvědčeni, že toto mlčení asi není s to vykoupit natrvalo mír se současnou německou vládou. Boj proti katolicismu je zatím veden v tichosti a méně brutálními formami než proti židovstvu, ale je neméně systematický. Nebude to již dlouho trvat a žádný katolík nebude v Německu zastávat nějaký úřad, pokud se bezpodmínečně neupíše novému kurzu.

K nohám Jeho Svatosti, s prosbou o apoštolské požehnání

Dr. Edith Stein
docentka na Německém institutu vědecké pedagogiky
Münster/W. Collegium Marianum

(Edith Stein /1891–1942/, dopis papeži Piu XI., duben 1933)