KARMEL

Noc cesty víry

O třetí noci (po noci smyslu a noci ducha) hovoří Jan jen v souvislosti s obrazem přirozené noci a jejími třemi fázemi, kterými se jeden den uzavírá a k druhému dospívá. Tato třetí noc odpovídá ‚svítání‘, jež předchází plnému světlu nového dne.

Detailněji se Jan vysvětlení této fáze nevěnuje, nedává jí nějaké zvláštní jméno, ale přesto právě tato fáze je tématem všech jeho spisů, především poezie a komentářů Živý plamen lásky a Duchovní píseň. Neboť tato třetí noc je plodem předchozích – temné noci smyslu a temné noci ducha. Duše je v této fázi převedena od „lidského způsobu“ jednání a prožívání vztahů k „božskému způsobu“ jednání a prožívání vztahů (1). Obraz Boha a náboženské představy vůbec jsou osvobozeny od dřívějších ‚zúžení‘, a tím se proměňuje pohled na sebe, na člověka obecně, na svět i na církev.

Duch a duše jako by získaly zcela novou, dosud netušenou šíři pro přijetí Boha, pravd o Bohu, pro vztahy k druhým lidem a celému stvoření. Vše, co člověk dokáže správně relativizovat a od čeho se oprostil, se mu stává Boží „stopou“, tím, co „zasadila ruka Milovaného“ (2). V hloubi duše – ne už jen v okrajových oblastech pocitů a myšlení, které jsou ovlivnitelné okolnostmi a tím, jak se cítíme fyzicky nebo psychicky – může zakusit lásku a pravdu, které staví do nového světla naprosto vše.

„Trýznivé očisty“ předchozích nocí podle Jana slouží jen k tomu, aby člověk mohl být „znovuzrozen pro život ducha“; skrze „tyto bolesti“ se v něm „rodí duch spásy, aby se naplnil výrok Izajášův (srov. Iz 16,17–18), který říká: Od Tvé tváře, Hospodine, jsme počali a byli jsme v porodních bolestech a porodili jsme ducha spásy" (3).
V komentáři Duchovní píseň Jan znovu užívá obrazu vztahu matky k dítěti, aby přiblížil ovoce tohoto znovuzrození: „Bůh se (nyní) uděluje v tomto vnitřním sjednocení duši s takovou opravdovostí lásky, že není náklonnosti matky, která by s takovou něžností laskala svého syna, ani lásky bratra ani přátelství přítele, která by se s ním mohla srovnávat“ (4).

Nicméně Jan je a zůstává i nadále realistou. Rovněž život s Bohem v obdržené šíři a svobodě nazývá zkušeností noci. Jde o „svítání, kterým je Bůh“ (5). Protože Jan této zkušenosti nedává žádné vlastní jméno, můžeme ji nazvat „nocí cesty víry“. Nejde totiž jen o určitý časově ohraničený úsek na naší duchovní cestě, ale vůbec o způsob, jak člověk v celém svém životě Boha zakouší. V tomto pozemském životě – vzhledem k možnostem našeho poznání a zakoušení – „je Bůh pro duši tak temnou nocí jako víra“ (6).

Bůh zůstane vždy větší než kapacita našeho poznání a zakoušení. I nejintenzivnější mystická zkušenost je poznáním zahaleným a temným. Tím se odlišuje pozemské „unio mystica“ (mystické sjednocení) od sjednocení člověka s Bohem ve věčnosti. Teprve „den“, k němuž svítání vede, je „dnem, jímž je Bůh v blaženosti“ (7). Bůh sám je Sluncem nového dne, do jehož plného světla mohou oči člověka hledět, jen když jsou jím proměněny a přivedeny k dokonalosti; když se podobají jeho očím.

Svou zkušenost přetvářející Boží lásky, která „něžně zraňuje“, aby v posledku „smrt změnila v život“, toto tajemné „procitání“ Boha v duši a duše v Bohu, toto ‚svítání‘ a ‚noc cesty víry‘, Jan zachytil – i pro nás – v básni Ó, živý plameni lásky:

Ó, živý plameni lásky,
který něžně zraňuješ
v nejhlubším středu mé duše!
Když už nejsi bolestivý,
skonči už, chceš-li,
protrhni závoj tohoto
    sladkého setkání.

Ó, příjemný žehu!
Ó, ráno blaživá!
Ó, hebká ruko!
    Ó, jemný doteku,
který ví, co je věčný život
a splácí každý dluh!
Když zabíjíš,
    smrt jsi změnil v život.

Ó, lampy ohnivé,
v jejichž zářích
hluboké jeskyně smyslu,
který byl temný a slepý,
s podivuhodnými přednostmi
dávají spolu teplo a světlo
    svému Drahému!

Jak mírně a láskyplně
procitáš v mém lůně,
kde jenom skrytě přebýváš!
A ve svém příjemném dechu,
plném dobra a slávy,
jak jemně rozněcuješ mou lásku! (8)

(1) Srov. Temná noc II 4,2; srov. Duchovní píseň 5,1 a 4. sloka básně; (3) Temná noc II 9,6. (4) Duchovní píseň 27,1; (5) Výstup I 2,5; (6) Výstup II 2,1; (7) Výstup II 3,5; (8) Živý plamen lásky, str. 20–21.

(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht, Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz, zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)

Související články

Temná noc u Jana od Kříže (1)
Temná noc u Jana od Kříže (13)
Modlitba zamilované duše
Co chybí, není psaní nebo mluvení, ale mlčení a konání
Chceš-li, abych Ti odpověděl, pohleď na mého Syna

V Karmelitánském nakladatelství: Jan od Kříže