KARMEL

Bůh, který osvěcuje, také »zatemňuje«...Bůh, který osvěcuje, také »zatemňuje«

Zkušenosti, které Jan nazývá »temnou nocí«, jsou zkušenostmi vyplývajícími ze vztahu, zkušenostmi kontemplativními, tedy takovými, které působí v člověku Bůh. Temnota a noc jsou obrazy, které jsou v Janových spisech velmi nápadné.

Jan je zná z dlouhé mystické tradice začínající u otců – především u Origena, Řehoře z Nissy, Pseudo-Dionýsia Aeropagity – a sahající až k Janu Taulerovi, jehož dílo měl k dispozici v latinském překladu. I pro Jana od Kříže je »noc« pouze souvztažným pojmem s výrazem »světlo«, který je nosným symbolem celého učení západní mystiky: Bůh je skrytým ohněm v nejhlubší podstatě duše, je »živým plamenem« (1), který »září a hřeje« (2) a z hlubin »příbytků duše« (3) vysílá své paprsky do vůle, do schopnosti poznávat a do paměti; ne, že by v nich byl zachytitelný oheň sám, spíše jeho působení: teplo lásky a světlo poznání.

Nicméně Bůh, který osvěcuje, také »zatemňuje«. Vnitřní zrak není zvyklý na takové světlo, je tedy oslepen a zakouší jako temnotu to, co je ve skutečnosti světlem: „Nakolik jsou božské věci samy v sobě jasnější a zjevnější, natolik jsou temnější a skrytější pro lidskou přirozenost. Tak jako světlo čím je jasnější, tím víc oslepuje a zatemňuje zřítelnici sovy, a čím víc se oko do slunce dívá naplno, tím větší temnotu působí zrakovému smyslu a utlumuje ho, protože přesahuje jeho slabost." (4)

Když bratr Jan hovoří o kontemplaci a o Božím působení a jeho osvíceních, které zakoušíme jako světlo nebo jako temnotu, má na mysli »účinné síly« neboli »ctnosti« v původním slova smyslu: tedy jakési »energie«, jimiž je člověk uschopněn k vlastnímu jednání. Jde o »nástroje«, které Trojjediný Bůh Lásky vkládá do duše člověka, »říká jí, jak je má používat, a užívá je spolu s ní« (5), aby ji s nimi naučil pracovat. Vkládá tyto síly a schopnosti – věřit, milovat a doufat – do schopností lidského ducha, takže člověk je může používat a v síle kontemplace může jednat: ve spojení s Bohem si klade otázky, hledá a prožívá pochybnosti, ve spojení s Bohem žasne a věří, s Bohem se raduje z krásy, s Bohem miluje, s Bohem touží, s Bohem prožívá své úzkosti a doufá, ve spojení s Bohem se obrací k Bohu, jakož i ke světu – ve světle i v temnotách –, a tak se »zaučuje« do života v Božím království a roste, tak jako hořčičné zrnko, vstříc dokonalosti.

Tento učitel duchovního vedení je přesvědčen, že Bůh sám bdí nad tím, aby proces přetvoření člověka postupoval vpřed, a také ho přivede k dokonalosti: Stvořitel zůstává člověku věrný a stává se jeho Dovršitelem. Nicméně také ho zve, aby na tomto procesu dovršení – sebe sama, druhých lidí, společnosti – aktivně spolupracoval.

Za to, že Jan od Kříže může takto interpretovat lidský život až po hnutí, která se odehrávají v duši člověka, vděčí svému osobnímu vztahu k Ježíši Kristu, tomu, který nám zjevil skutečnou Boží tvář. Se stejnou naléhavostí a rozhodností jako jeho současnice Terezie z Avily i Jan zdůrazňuje nutnost obrátit se k Vtělenému, aby se člověk nezmýlil v cestě, která vede k cíli. Neboť kdo je božským protějškem člověka – to říká Jan naprosto jednoznačně –, lze spatřit jedině na Ježíši z Nazareta (6). V jednání a ve slovech jedné z osob Trojice, která se historicky stala člověkem, nám byl pravdivě zjeven skutečný »Boží charakter«. V Ježíši z Nazareta přichází Bůh člověku vstříc, aby se ho člověk učil znát a – jako poznaného – milovat, aby se v Něm a ve společenství s Ním setkal s Božím královstvím a přitom se stal »druhým Kristem«, Bohem po boku Boha. Proces přetvoření v Boha (zbožštění) se tak stává procesem »připodobnění se Milovanému« (7), tomu, o němž již někteří církevní otcové řekli: „Stal se člověkem, aby se člověk stal Bohem." Středem duchovního života je proto pro Jana vášnivá touha po historické osobě Ježíše z Nazareta, po Jeho mystice, přátelství, po Jeho království.

(1) Srov. Živý plamen lásky, 1. sloka, str. 20.
(2) Srov. Temná noc II. 12,7.
(3) Srov. Výstup na horu Karmel I. 9,5.
(4) Temná noc II. 5,3.
(5) Srov. Duchovní píseň 38,4.
(6) Srov. zvl. Výstup na horu Karmel II. 22,5n.
(7) Srov. Duchovní píseň 12,7.

(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht, Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz, zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

Související články

Temná noc u Jana od Kříže (1)
Temná noc u Jana od Kříže (6)
Co chybí, není psaní nebo mluvení, ale mlčení a konání
Chceš-li, abych Ti odpověděl, pohleď na mého Syna

V Karmelitánském nakladatelství: Jan od Kříže

Připomínáme

05 kvě 2018 00:00
sv. Angelus ze Sicílie, mučedník
05 kvě 2018 08:00-12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
05 kvě 2018 09:00-13:30
Setkání terciářů Praha - Liboc
07 kvě 2018 00:00
bl. Alois Rabata, kněz
07 kvě 2018 16:30-19:00
Setkání terciářů Klatovy

Kalendář

duben 2018
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Přihlášení