Kdyby – což je nemožné – ani sám Bůh neviděl mé dobré skutky, vůbec proto nebudu smutná. Mám ho tak ráda, že bych chtěla moci mu dělat radost dokonce i kdyby nevěděl, že jsem to já. Když to ví a vidí, je jaksi povinen „oplatit mi to“. Nechtěla bych mu přidělávat tuto starost.
(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 9. května 1897)