Doporučujeme
Anděle strážný srdce mého,
jenž záříš jako něžný svit
před trůnem Otce nebeského,
který ti káže za mnou jít,
ty kvůli mně jdeš touto zemí,
jsi přítel můj i bratr můj,
jenž útěchou i světlem je mi,
jen zůstaň, veď a osvěcuj!
Ty, jenž pronikáš prostorami
rychleji nežli slunce svit
a víš, kde jsou mí milovaní,
zaleť je často navštívit.
Osuš jim oči perutěmi,
o Ježíši jim píseň pěj,
o bolesti, jež v slast se mění,
a jméno mé jim zašeptej.
Vedeš mě za ruku, vždyť vidíš,
jak ubohá a slabá jsem,
z cest něžně překážky mi sklidíš,
abych nepadla na kámen.
Neustále mě sladce vede
k pohledu do nebe tvůj hlas
a čím jsem menší vedle tebe,
tím z tebe proudí větší jas.
(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, úryvek z básně Andělu strážnému, leden 1897, překlad Anděla Janoušková)