Doporučujeme
Ne proto jsem Ti, Bože, lásku vzdala,
že nebesa jsi za to slíbil celá;
ne proto jsem se před Tebou vždy chvěla,
že jsem se pekla krutých trestů bála.
Leč dojímá mne myšlenka ta stálá,
jak hruď Tvá, na kříž přibitá, se bělá,
mne dojímají rány Tvého těla,
Tvá smrt a její hrůza neskonalá.
Tvá láska poutá mne, že nebýt nebe,
přec bych Ti stejně věrna byla dále,
a nebýt pekla, bála bych se Tebe.
Nic nedej mi, že miluji Tě stále:
Neb, byť bych v to, več doufám, nedoufala,
přec bych Tě jako teď vždy milovala.
(sonet připisovaný dříve sv. Terezii od Ježíše, překlad Otto F. Babler, 1925)