„Cožpak Ti nestačí, můj Bože, že mě držíš v tomto ubohém životě, který z lásky k Tobě přijímám a chci žít zde na zemi, kde mi vše brání zakoušet Tě, protože se musím starat o jídlo, spát, projednávat různé záležitosti a mluvit s lidmi? Víš, jak se mi to protiví, a přesto se z lásky k Tobě nevzpírám. Pročpak se mi skrýváš v těch řídkých chvílích, v nichž mohu být s Tebou? Jak se to srovnává s Tvým milosrdenstvím a láskou, jakou máš ke mně? Myslím, že kdybych se i já mohla skrýt Tobě, jako Ty se skrýváš mně, Tvá láska by to nesnesla. A přece Tys vždycky se mnou a vidíš mne! Můj Pane, takové jednání je nesnesitelné. Rozmysli si to, prosím Tě o to, neboť tak křivdíš té, která Tě miluje!“
(sv. Terezie od Ježíše, Život, XXXVII,8)