Doporučujeme
Ó, má Naděje a můj Otče a můj Stvořiteli a můj opravdový Pane a Bratře! Když uvažuji nad tím, že jste prohlásil, že je vaší rozkoší přebývat s lidskými dětmi, má duše se velmi raduje.
Ó, Pane nebe a země, jak tato slova pomáhají každému hříšníku, aby neztrácel důvěru! Cožpak se Vám snad, Pane, nedostává těch, jejichž společnost by Vám působila rozkoš, že vyhledáváte tak páchnoucího červa, jako jsem já?
Onen hlas, který bylo slyšet při Křtu, tvrdil, že nacházíte svou rozkoš ve svém Synovi.
Znamená to, že jsme si všichni rovni, Pane? Ó, jak velikánské milosrdenství a jaká to milost, kterou si my sami nemůžeme zasloužit! A jak my, smrtelníci, na toto všechno zapomínáme! Připomínejte si tedy alespoň Vy, můj Bože, tolikerou bídu a mějte na paměti naši slabost, vždyť jste Znalcem všeho.
Ó, má duše, rozvaž onu velkou rozkoš a onu velkou lásku, jaké nachází Otec v poznání svého Syna a Syn v poznání Otce, a zanícenost, s níž se Duch svatý spojuje s nimi oběma! A jak se žádná Osoba nemůže odloučit od této lásky a poznání, protože jsou jedno.
Tyto svrchované Osoby se poznávají, milují se a nalézají svou rozkoš jedna ve druhé. Nuže, k čemu je zapotřebí ještě má láska? Proč ji chcete, můj Bože, nebo co tím získáváte? Ó, buďte navždy požehnán, můj Bože! Kéž Vás, Pane, chválí všechny věci, a to bez konce, poněvadž ten u Vás nikdy nemůže být.
Raduj se, má duše, že je někdo, kdo miluje Boha, jak si to On zaslouží. Raduj se, že je někdo, kdo zná jeho dobrotu a hodnotu. A vzdávej Mu díky, že poslal na zem někoho, kdo je takto zná, totiž svého jediného Syna. Pod touto ochranou si můžeš vyprošovat a dospět až k tomu, že s ohledem na to, jakou rozkoš nalézá Jeho Majestát v přebývání s tebou, žádná věc na této zemi ti nezabrání se Jím kochat. A radovat se z velikosti Tvého Boha a z toho, jak si zasluhuje být milován a chválen. A aby ti pomáhal mít nějaký ten malý podíl na tom, že se bude žehnat jeho jménu. A že budeš moci pravdivě říci: „Velebí má duše, Pána“.
(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu 7)