KARMEL

Někdy mě přepadá velké trápení, když vidím, že nejsem k ničemu v jeho službě a že jsem nucena ztrácet víc času, než bych chtěla, potřebami svého slabého a churavého těla. A tak jednoho večera, když jsem byla ponořena do modlitby, nadešla hodina, kdy je třeba jít spát. Zachvátily mě velké bolesti a dostavilo se mé obvyklé zvracení. Když jsem viděla, že jsem takovou otrokyní těla, zatímco můj duch se dožadoval času pro sebe, pocítila jsem takový zármutek, že jsem začala usedavě plakat a naříkat. (…)

A tehdy se mi zjevil Pán, projevoval mi velkou dobrotu a říkal, abych se uklidnila a prodělávala ony léčebné kůry z lásky k němu, protože je třeba, abych ještě žila. A tak ode dne, kdy jsme se rozhodla udělat všechno, abych sloužila tomuto svému Pánu a Těšiteli, jsem už nezakusila žádnou trýzeň, protože nechá-li mě trochu trpět, pospíší si následně, aby mě velmi potěšil, takže má touha trpět nemá žádnou cenu.

(Terezie od Ježíše, Kniha života XL,20)