Chudinka duše nemůže vždycky dělat co chce, leč s Boží pomocí. Avšak jejím největším bohatstvím je právě to, že je stále dlužnicí, přestože se všemožně snaží Mu splácet. Často ve své touze aspoň nějak Mu oplatit propadá sklíčenosti při pohledu na svou bezmocnost, jak je zavalena tolika pracemi, překážkami a trapnostmi, jež pochází z těla, v němž žije jako uvězněná. Je však zbytečné se trápit! Nedá se nic jiného dělat, než uznat naši nouzi a dát mu naši vůli. (…) Říkejte prostě a s pokorou v srdci, neboť pokora dosáhne všeho: Buď vůle tvá!
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXII,13)