Doporučujeme
Střezte se, dcery, oné pokory, jež vrhá duši do hlubokého neklidu nad velikostí vašich hříchů. (…) Někdy může být pocit vlastní ubohosti opravdovou pokorou, zatímco jindy velmi vážným pokušením. Já to zakusila a dobře to znám. Sebevětší ryzí pokora nikdy neuvádí ve zmatek, nezneklidňuje, nerozvrací, nýbrž zaplavuje duši pokojem, sladkostí a klidem. Nejenže nezneklidňuje a netísní duši, nýbrž ji rozšiřuje a dává jí větší schopnost sloužit Bohu, zatímco pokora, jež pochází od ďábla, uvádí ve zmatek, rozvrací pořádek, všechno zpřehází a je velmi trýznivá. Jste-li v tomto stavu, všemožně usilujte nemyslet na vlastní ubohost, zato úporně myslete na Boží milosrdenství, na lásku, jakou nás Pán zahrnuje a co pro nás vytrpěl.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XL,1–3)