Jestliže je Bůh dobrý a jestliže moje inteligence je jeho dar, pak musím svou důvěru v jeho dobrotu projevit tak, že svou inteligenci využívám. Jestliže je Bůh milosrdný a jestliže moje svoboda je darem jeho milosrdenství, pak musím svou důvěru v jeho milosrdenství projevit tak, že svou svobodnou vůli využívám. Někteří lidé, kteří si myslí, že v Boha důvěřují, vlastně hřeší proti naději, protože nepoužívají vůli a schopnost úsudku, které jim Bůh dal. K čemu je mi doufat v milost, když se neodvažuji provést úkon vůle, který je s milostí ve shodě? Jaký prospěch mám z toho, že se pasivně vydám Boží vůli, pokud mi chybí síla vůle poslouchat jeho příkazy? Proto jestliže důvěřuji v Boží milost, musím také projevovat svou důvěru v přirozené síly, které mi Bůh dal; ne proto, že jsou to moje síly, ale proto, že jsou darem od něho. Jestliže věřím v Boží milost, musím také počítat se svou vlastní svobodnou vůlí, bez níž by byla jeho milost do mé duše vylévána nadarmo. Jestliže věřím, že on mě může milovat, musím věřit, že já mohu milovat jeho.
(Thomas Merton /1915–1968/, Žádný člověk není ostrov, 2.2)