To je pěkné, že sis v ty vánoční dny pročítala v dopisech ty vzpomínky na maminku, na Pepu a na všechny. To v nás probudí novou láskyplnou vděčnost. Máš pravdu, že ve stáří docela jinak prožíváme spojení mezi sebou, celkově spojení s různými lidmi, ale právě také se sourozenci. Já to také cítím. Já jsem Vás měl všechny vždycky velmi rád, ale teď k Vám všem cítím ještě něco docela zvláštního, jsem s Vámi vnitřně úplně spojen. Ano, ke konci nás naplní úplně milost Boží a je takřka hmatatelná, skutečně ji zakoušíme. A to je krásné a milé. Tyto milostiplné věci jsou vždy spojeny s obětmi, se zkouškami. Ale to už patří k věci.
(P. Metoděj Minařík, O.Carm. /1912–2003/, dopis sestře Marii, 2. února 1982)