Už zase klečím na hrubé kokosové rohoži s obličejem v dlaních a prosím: „Pane, dej, ať rozkvetu v jediném a nerozděleném citu. Ať konám těch tisíc všedních drobností s láskou, ale ať každá ta maličkost vychází z jediného ústředního ohniska ochoty a lásky.“
(Etty Hillesum /1914–1943/, deníkový zápis, 3. prosince 1941)