Dřív se mi zdálo, že svatost člověka záleží na něm samotném, nyní vnímám svatost jako privilegovanou milost, moře milosti dané člověku. Asi se tedy méně snažím o činnost a víc o otevřenost Bohu, řekla bych, že víc stojím o Boží pomoc než o svůj výkon. Natolik jsem prožila svou nicotnost a bezradnost, že se cítím být zcela závislá na Bohu.
(Wanda Półtawská /1921–2023/, deníkový zápis z 21. března 1967)